V polovině července proběhla další událost projektu Pilgerland – Poutní krajina. Setkání u kaple, která je i díky pečlivé obnově poslední zachovalou stavbou z jinak zaniklé vesnice Mýtiny (dříve Kropfschlag), se neslo v duchu objevování okolí, sdílení, všímavosti, a tvorby.
Putování hlubokým časem
Program zahájila procházka s názvem Putování hlubokým časem, kterou vedl Jiří Zemánek na základě textu Velké dílo od Thomase Berryho. Trasa dlouhá přesně 4,6 kilometrů symbolicky představovala vývoj Země od formování planety až po současnost. Každý metr reprezentoval milion let této evoluce. Krok za krokem, milion za milionem, jsme procházeli fascinující příběh rozvoje života a jeho rozmanitých forem. Zastávky cestou poukazovaly na důležité milníky a dary evoluce: na vznik fotosyntézy, přechod života z vody na souš, vznik zraku, nebo třeba i obdarování emocemi.
Díky tomuto prožitku jsme si mohli uvědomit nejen rozložení událostí v čase, ale i skutečnost, že člověk je jen drobnou součástí dlouhého příběhu – přesto tak důležitou. Holocén, současné geologické období trvající zhruba deset tisíc let, v daném měřítku odpovídá jednomu centimetru. Můžeme se sami sebe ptát, jaké role v evoluci pak lidstvo zastává a zastávat má. Možná je jednou z nich právě naše schopnost žasnout a nechávat se fascinovat tímto velkým dílem.
Tvoření z přírodnin a poznávání okolí
Po návratu z putování následovala kreativní část programu. Umělkyně Šárka Zahálková, Valentina Astudillo a Elena Wise nás postupně provedly jednotlivými aktivitami.
Společný průzkum okolí kaple přinesl inspiraci pro následné tvoření i zajímavosti o přírodě v podobě krátkých textů. V lese, v nivě potoka, i v zarostlých ruinách jsme sbírali různý materiál pro výrobu a také ingredience pro přípravu společného jídla. Bylo potřeba si dobře všímat detailů a možná se i zbavit vlastních předpokladů, k čemu se přírodniny dají využít. Pomalé tempo a soustředěná pozornost nám připomněly, že pestrost je všude kolem.
Zlatá hodinka
S příchodem soumraku jsme se vrátili ke kapli. Zapálili jsme ohně a jejich plameny provoněly modrý večer praskáním dřeva. Pak přišel čas zužitkovat to, co jsme nasbírali do svých sběračských plátěných uzlíků. Někdo řezbařil, někdo připravoval polévku a někdo si třeba jen užíval příjemnou atmosféru. Kaple se jemně rozezněla zpěvem a hlasy hudebních nástrojů a kdo zůstal na místě do rána, usínal s širou oblohou blízko nad sebou.
Poklidné nedělní dopoledne
Nový den jsme přivítali Irokézským díkuvzdáním. Je to modlitba lidu Haudenosaunee (Národa Irokézů) s prastarými kořeny, ve kterém je oslovován celý svět přírody. Dopoledne jsme pokračovali ve vyrábění ze dřeva a také jsme tiskli na plátno pomocí nasbíraných rostlin. Kolem poledne jsme místo uklidili a rozloučili se.
Společně strávený čas, tvoření i cesta časem nám znovu ukázaly, že krajina není jen pasivním pozadím našich dní. Je to živý prostor, jehož jsme součástí, a místo, se kterým má smysl pěstovat hluboké a trvalé pouto.
Jiří Zemánek je historik umění, kurátor, kulturní aktivista, publicista a překladatel. Zakladatel české sekce Budapešťského klubu a spoluzakladatel spolku Pilgrim (s Tomášem Hrůzou v roce 2009). V roce 2014 založil v Pilgrimu s Alenou Malíkovou Potulnou univerzitu přírody (PUP). Zabývá se praxí poutnictví a organizuje každoroční květnová a srpnová putování a semináře PUP, včetně dalších edukativních procházek (Deep Time Walk) a aktivit. Zajímá se o souvislosti mezi ekologií, kosmologií a spiritualitou a ekologickou transformací současné kultury. Jako překladatel uvádí do českého prostředí myšlenky filosofů Thomase Berryho, Davida Abrama a Freyi Mathews.
Valentina Astudillo je truhlářka, která vyrostla v chilských horách a momentálně žije na venkově ve východním Německu. Zajímá ji vztah lidí k rostlinám a stromům – jak je vnímáme, jak s nimi pracujeme a co nám předávají.
Elena Wise je kurátorka, výzkumnice a textilní řemeslnice. Ve své práci propojuje řemeslo s pamětí – osobní i společenskou – a zkoumá, jak může být tvoření cestou k porozumění i změně.
Šárka Zahálková je umělkyně, kurátorka, pedagožka, která se dlouhodobě zabývá uměním jako nástrojem sociální změny, uměním ve veřejném prostoru a kolektivní prací založenou na spolupráci napříč obory. Ve své praxi často vychází z principů akustické ekologie.
O projektu
Setkání na Mýtinách proběhlo ve spolupráci s Komunitním centrem Nové Hrady v rámci projektu Pilgerland – Poutní krajina. Projekt je součástí programu České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028 a jeho iniciátorem je spolek Krajina Novohradska. Hlavním záměrem je propojovat spolky i jednotlivce, aby skrze umělecké a komunitní aktivity nebo akce spojené s péčí o krajinu společně rozvíjeli myšlenku poutní krajiny Novohradských hor. Tyto události se stávají příležitostí k hlubšímu prožití krajiny a k posílení citlivosti k jejím přírodním, kulturním i duchovním hodnotám.