Z Nových Hradů přes zaniklé obce Mýtiny, Veveří, Jedlice
VEVEŘÍ (něm. Piberschlag) – bývalá správní obec i pro nedalekou Jedlici a Mýtiny byla rozložená po obou březích Veverského potoka, jehož součástí zde byly i dva mlýny, jejichž ruiny a náhony jsou tu stále patrné. Český název evokující veverky je v protikladu s možným původním německým (Biberschlag), jehož základem jsou bobři… Původně zde stál poplužní dvůr, později sklárna a dnes kromě zachovalých a novodobě využívaných rozvalin domů se ve Veveří dochovala zejména budova původní školy, využívaná v éře socialismu coby základna dětského tábora. Dnes je z ní a jejího okolí auto camp, přičemž majitelé v jejím okolí rovněž zemědělsky hospodaří. V sezóně je tu otevřeno občerstvení, ale pouze v dopoledních a večerních hodinách. Pod školou se dochovalo kamenné torzo původního pomníku padlým z 1. světové války a vedle je pak litinový křížek na kamenném podstavci, datovaný rokem 1888. V minulosti zde stávala i kaple. Málokdo dnes odbočí u vjezdu do obce přes velký klenutý mostek vlevo (při příjezdu či příchodu od Nových Hradů). Zde po překonání stráně jsou na okraji louky právě pozůstatky původních stavení a to včetně mohutných několik set let starých lip, z nichž jedna je i památkově chráněná. V okolí Veveří se ve 2. pol. 19. století kupodivu těžila železná ruda pro huť Gabrielu u Benešova nad Černou. Po vysídlení původního obyvatelstva se obec nikdy nepodařilo zcela dosídlit a poslední zdejší obyvatelé toto nepříliš pohostinné místo opustili v 70. letech 20. století.
VEVEŘÍ (deutsch: Piberschlag) – das ehemalige Dorf verwaltete auch die benachbarten Ortschaften Jedlice und Mýtiny. Das ehemalige Piberschlag lag auf beiden Seiten des Baches. Einst standen hieer zwei Mühlen. Hier sind noch Reste von Gebäuden und Mühlendamm zu sehen. Der jetzige tschechische Name erinnert an Eichhörnchen, aber der ursprüngliche deutsche Name könnte von dem Wort Biber (Biberschlag) abgeleitet worden sein. Ursprünglich stand hier ein Meierhof, später eine Glashütte, und heute gibt es neben den erhaltenen Häusern auch noch die ursprüngliche Schule. Letzteres wurde vor dem politischen Umbruch als Teil eines Sommerkinderlagers genutzt. Aus dem Ferienlager wurde ein Autocamping. Die Eigentümer sind Landwirte in der Region. In der Sommersaison ist ein Erfrischungsladen geöffnet, allerdings nur in den Morgens und Abends. Ein steinerner Torso des ursprünglichen Denkmals für die Kriegsopfer vom Ersten Weltkrieg ist unterhalb der Schule erhalten geblieben, und daneben steht ein gusseisernes Kreuz auf einem Steinsockel, datiert 1888. In der Vergangenheit gab es auch eine Kapelle. Nur wenige Menschen biegen heute am Ortseingang nach links über die große Bogenbrücke ab (wenn man von Nové Hrady kommt). Hier, nach der Überquerung des Abhangs, befinden sich am Rande der Wiese die Überreste der ursprünglichen Gebäude, darunter massive, mehrere hundert Jahre alte Linden, von denen eine ebenfalls geschützt ist. In der Nähe von Veveří wurde in der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts sogar Eisenerz für die Eisenhütte Gabriela bei Benešov nad Černou, früher Deutsch Beneschau, abgebaut. Nach der Vertreibung der ursprünglichen Bewohner wurde das Dorf nie wieder vollständig besiedelt, und die letzten Bewohner verließen diese Ortschaft in der Nähe des Stacheldrahts des Eisernen Vorhangs in den 1970er Jahren.
MÝTINY (něm. Kropfschlag) – málokdo by v tomto opuštěném a zarostlém místě pod svahy Mandelsteinu hledal obydlené domy, ale jsou tam, určeny k rekreačním účelům. Domy, které přežily devastaci po roce 1948. Takové štěstí neměl tzv. Hamerníkův statek před kaplí, jehož torzo bylo donedávna využíváno skauty coby dětský letní tábor. Samotná ves patří k nejstarším na Novohradsku a první zmínka o ní je již z roku 1360. Rozkládala se podél bezejmenného potoka, který je levostranným přítokem potoka Veverského a to v délce cca 1 km. Páteřní komunikace kdysi vedla ve svahu pod novorománskou kaplí z roku 1903, na němž i na jeho opačné straně se rozkládala většina původních stavení, z nichž lze do značné míry ještě dnes spatřit více či méně patrné ruiny, a to zejména původní kovárny vpravo pod kaplí. Český název obce je novotvarem z poválečných let a před postupným zánikem tohoto sídla, z něhož se i dosídlenci stěhovali za lepším do civilizovanějších částí Novohradského podhůří. Za první republiky se běžně používal počeštěný německý název Kropfšlák. Obec byla samostatná se svou samosprávou a pouze po 2. světové válce spadala k sousednímu Veveří, se kterým ale v podstatě odjakživa tvořila jeden propojený celek. Mohutná kaple má neobvykle situovanou oltářní stranu na západ a to kvůli snaze mít vchod do ní ve směru od vesnice. Kaple má nový krov i střechu, stejně jako okna i dveře a snad se dočká kompletní rekonstrukce, a to včetně původní lucerny. Oproti ní u nynější asfaltky mezi dvěma lípami obnovil Jan Salva ze Svéboh, člen spolku Drobné památky nejjižnějších Čech, před nedávnem síňovou kapli. V roce 2022 byla zasvěcena sv. Rochovi, a to i s ohledem na patronaci tohoto světce proti moru a infekčním chorobách a neblahou zkušenost s omezeními doprovázejícími nemoc covid-19. Zajímavá jsou i sloupková kamenná boží muka ve svahu k Mandelsteinu nad křižovatkou cest od Vyhlídek i ze Světví. Tato původně stávala v Dlouhé Stropnici a byla sem přemístěna s požehnáním servitského pátera Bonfilia. Jejich hlavici ozdobil novodobými podmalbami na skle Jiří Honiss. Konkrétně se jedná o vyobrazení Piety, sv. Petra a text obou dominantních křesťanských katolických modliteb, Otčenáše a Zdrávas. V okolí Mýtin se těžila železná ruda pro hamr v Těšínově u Jílovic.
MYTINY (deutsch: Kropfschlag) – kaum jemand würde in diesem verlassenen und überwucherten Ort unterhalb der Hänge des Mandelsteins nach bewohnten Häusern suchen, aber es gibt sie, die für Erholungszwecke gedacht sind. Häuser, die die Zerstörungen nach 1948 überstanden haben. Nicht so viel Glück hatte der so genannte Hamernik-Hof vor der Kapelle, dessen Torso bis vor kurzem von den Pfadfindern als Kinderferienlager genutzt wurde. Das Dorf selbst ist eines der ältesten in der Region Gratzener Bergland und wurde erstmals im Jahr 1360 erwähnt. Sie erstreckte sich entlang des Baches, der ein linksseitiger Nebenfluss des Veverský-Baches ist, über eine Länge von etwa 1 km. Die Hauptstraße verlief früher entlang des Hangs unterhalb der neuromanischen Kapelle (erbaut 1903), an der und auf der gegenüberliegenden Seite die meisten der ursprünglichen Gebäude standen, von denen heute noch weitgehend teilweise sichtbare Ruinen zu sehen sind, insbesondere die ursprüngliche Schmiede rechts unterhalb der Kapelle. Der tschechische Name des Dorfes ist eine Reminiszenz an die Nachkriegsjahre vor dem allmählichen Verschwinden dieser Siedlung, aus der auch die Siedler auf der Suche nach einem besseren Leben in die dichter besiedelten Teile dieser Region zogen. Während der Ersten Republik war der deutsche Ortsname mit der tschechischer Schreibweise Kropfšlák gebräuchlich. Die Gemeinde hatte damals eine eigene Selbstverwaltung. Erst nach dem Zweiten Weltkrieg wurde sie dem benachbarten Veveří unterstellt, mit dem sie seit jeher eine zusammenhängende Einheit bildet. Die massive Kapelle hat eine ungewöhnliche Altarseite im Westen, da man sich bemühte, den Eingang vom Dorf abgewandt zu halten. Die Kapelle erhielt ein neues Dach, neue Fenster und Türen und wird hoffentlich vollständig restauriert, einschließlich der ursprünglichen Laterne. Gegenüber hat Jan Salva aus Svébohy, Mitglied des Vereins der südböhmischen Kleindenkmäler, kürzlich eine Hallenkapelle in der Nähe der heutigen Asphaltstraße zwischen zwei Linden restauriert. Im Jahr 2022 wurde sie dem heiligen Rochus geweiht, da dieser als Schutzpatron gegen die Pest und ansteckende Krankheiten gilt. Die Einweihung steht im Zusammenhang mit den neuen Erfahrungen mit der Covid-19-Krankheit und den Einschränkungen, die die Pandemie begleiteten. Interessant sind auch der steinerne säulenartige Bildstock am Hang zum Mandelstein oberhalb der Kreuzung der Straßen von Vyhlídky und Světví. Dieser stand ursprünglich in Dlouha Stropnice und wurden mit dem Segen des Servitenpaters Bonfilius hierher gebracht. Seinen Kopf verzierte Jiří Honiss im Stil der Hinterglasmalerei. Die Bilder zeigen insbesondere die Pieta, den heiligen Petrus und den Text der beiden wichtigsten christlich-katholischen Gebete, das Vaterunser und das Ave Maria. In der Umgebung von Mýtiny wurde Eisenerz auch für das Hammerwerk in Těšínov bei Jílovice abgebaut.
JEDLICE (něm. Jedlitz) – magické, mystické, tajemné místo v lesích. Vskutku by dnes nikoho příliš nenapadlo, že zde v minulosti stávala nádherná a rozlehlá obec, jejíž dominantou kromě kaple byl zejména výstavní Marien-Hof vídeňského stavitele Zagorského, který připomínal šlechtické sídlo a jehož pozůstatky jsou pořád výrazně patrné v terénu nad Veverským, původně Jedlickým potokem. V lese lze dohledat i ruiny dalších stavení a také náznak obvodového zdiva kaple se zbytkem kamenného obětního stolu kaple a nedaleko také klenuté kamenné mostky přes potok a zbytky hráze návesního rybníčku. Současná síť povětšinou asfaltových cest v této oblasti souvisí až s působením Pohraniční stráže. Obec potkal typický smutný osud navázaný na roky 1945, ale i 1948 a 1951. Vysídlení původního německého obyvatelstva, pouze chvilkové a částečné dosídlení a po vzniku hraničního pásma celková cílená likvidace od základů, kterou nepřežilo vůbec nic, a to včetně sakrálního objektu bývalé kaple. Jedlice je přitom místem plným pramenů a vodovodu pro město Nové Hrady, vzdálené pouhých cca 6 km. Vodovod zřídila již vdova po prvotním novohradském Buquoyovi Marie Magdalena v roce 1639. Jednotlivé prameny zakryté povětšinou kamennými deskami lze rovněž volně navštívit v okolní lesní krajině. K jednomu z nich se váže pověst o vysloužilém vojákovi Mikuláši Sailerovi a jeho „podnikatelskému“ úmyslu spojenému se zázračným zjevováním Panny Marie na jeho vodní hladině. Přikázala mu prý ve zjevení zřídit na místě klášter a věřící mu na tento účel vskutku začali přinášet peněžní i jiné dary, ovšem pouze do té doby, než se zjistilo, že domnělý zázrak je způsobený odrazem barvotiskového obrázku Matky Boží nalepeného pod stříškou kapličky nad pramenem, v jehož vodách se domnělý zázrak odrážel…
JEDLICE (deutsch: Jedlitz) – ein magischer, mystischer, geheimnisvoller Ort im Wald. Tatsächlich würde niemand auf die Idee kommen, dass hier einmal ein schönes und großes Dorf war, dessen Dominante neben der Kapelle vor allem der ausgestellte Marien-Hof des Wiener Baumeisters Zagorský war, der einem Adelssitz glich und dessen Überreste im Gelände oberhalb des Veverský, ursprünglich Jedlický Baches, noch deutlich sichtbar sind. Auch die Ruinen anderer Gebäude sind im Wald zu finden, ebenso wie eine Andeutung der Außenmauer der Kapelle mit den Überresten des steinernen Opfertisches der Kapelle und die nahe gelegenen Steinbogenbrücken über den Bach und die Überreste des Damms des Dorfteichs. Das derzeitige Netz aus überwiegend asphaltierten Straßen in diesem Gebiet geht auf den Grenzschutz zurück. Das Dorf erlitt ein typisches trauriges Schicksal, das mit den Jahren 1945, aber auch 1948 und 1951 verbunden ist. Vertreibung der ursprünglichen deutschen Bevölkerung, nur vorübergehende und teilweise Umsiedlung und nach der Einrichtung der Grenzzone die totale gezielte Zerstörung von Grund auf, die nichts überlebte, auch nicht die damalige Kapelle. Jedlice ist ein quellenreicher Ort, der die nur 6 km entfernte Stadt Nové Hrady mit Wasser versorgt. Die Wasserversorgung wurde 1639 von der Witwe des ersten Buquoy von Gratzen, Marie Magdalena, eingerichtet. Die einzelnen Quellen, die meist mit Steinplatten abgedeckt sind, können auch in der umgebenden Waldlandschaft frei besucht werden. Eine der Quellen ist mit der Legende von dem Kriegsveteran Mikuláš Sailer und seiner unternehmischen Idee verbunden, die mit dem wundersamen Erscheinen der Jungfrau Maria auf der Wasseroberfläche zusammenhängt. Sie soll ihm in einer Erscheinung befohlen haben, an diesem Ort ein Kloster zu errichten, und die Gläubigen begannen tatsächlich, ihm zu diesem Zweck Geld- und andere Spenden zu bringen, aber nur so lange, bis sich herausstellte, dass das angebliche Wunder durch die Spiegelung eines farbig bedruckten Bildes der Jungfrau Maria verursacht wurde, das unter dem Baldachin der Kapelle über der Quelle angebracht war, in deren Wasser sich das angebliche Wunder spiegelte…
ŠEJBY (něm. Scheiben) ves, která, byť leží v bezprostřední blízkosti hranice, přežila budování železné opony a nebyla zbořena jako jiné okolní vsi. V obci nalezneme několik sakrálních památek – návesní kapli, která byla jako jedna z prvních v této oblasti po roce 1989 zrekonstruována zásluhou a péčí novohradského servity pátera Bonfilia, který zde rád pravidelně sloužil mše. Na její současné podobě již je znát zhruba třicetiletý zub času a oproti podobnému objektu v sousední Dlouhé Stropnici sice působí poněkud omšele, zato slouží svému původnímu účelu a zůstal jí tedy i duchovní rozměr. Dále zde nalezneme barokní boží muka a nedaleko dřevěný kříž s malbou Krista na plechu. Obec naštěstí příliš neutrpěla novodobou výstavbou, i když nová budova rozlehlého penzionu v jejím úvodu může vzbuzovat kontroverze. Na opačném konci, v místě dnešního parkoviště a odpočívadla, se ještě před více jak 30 lety táhly drátěné zátarasy železné opony a do sousedního Rakouska se nesmělo. Na samé hranici pak stála budova bývalé celnice, kterou dnes připomínají pouze nepatrné zbytky základů v terénu a text s fotografiemi na sousedním turistickém odpočívadle. V samotné obci zůstalo několik kvalitně dochovaných vierkantů, ale i budova bývalé školy. Kuriozitou poválečného osídlení obce je nespokojenost rumunských Slováků s místními podmínkami a jejich hromadné opuštění obce, přičemž na Slovensku, kam se přemístili, strávili pouze jednu zimu a zase se všichni pospolu vrátili zpět.
Šejby (deutsch: Scheiben), das, obwohl es nahe der Grenze liegt, den Bau des Eisernen Vorhangs überlebt hat und nicht wie andere Dörfer in der Nähe abgerissen wurde. Im Dorf gibt es mehrere sakrale Denkmäler – die Dorfkapelle, die als eine der ersten in der Gegend nach 1989 dank des Verdienstes und der Fürsorge des Novohrader Dieners, Pater Bonfilio, der hier regelmäßig die Messe feierte, wieder aufgebaut wurde. Sein heutiges Aussehen ist bereits vom Zahn der Zeit gezeichnet, der etwa dreißig Jahre alt ist, und im Vergleich zu einem ähnlichen Gebäude im benachbarten Dlouhá Stropnice wirkt es etwas trister, aber es erfüllt seinen ursprünglichen Zweck und hat seine spirituelle Dimension bewahrt. Außerdem gibt es eine barocke Andacht und ein Holzkreuz mit einem Christusbild auf einer Metallplatte. Glücklicherweise hat das Dorf nicht sehr unter den modernen Bauwerken gelitten, auch wenn der Neubau eines großen Gästehauses am Anfang des Ortes zu Kontroversen führen könnte. Am anderen Ende, an der Stelle des heutigen Parkplatzes und Rastplatzes, waren vor mehr als 30 Jahren noch die Drahtbarrieren des Eisernen Vorhangs gespannt und das benachbarte Österreich durfte nicht einreisen… Direkt an der Grenze befand sich ein ehemaliges Zollgebäude, an das heute nur noch die leichten Reste der Fundamente im Gelände und ein Text mit Fotos auf dem angrenzenden Rastplatz erinnern. Im Dorf selbst sind noch einige gut erhaltene Vierkanthäuser und das ehemalige Schulgebäude erhalten. Ein Kuriosum der Nachkriegsbesiedlung des Dorfes ist die Unzufriedenheit der rumänischen Slowaken mit den örtlichen Gegebenheiten und ihre massenhafte Abwanderung aus dem Dorf, wobei sie nur einen Winter in der Slowakei verbrachten, wohin sie umgesiedelt wurden, und dann alle gemeinsam zurückkehrten.