Z Nových Hradů přes Dlouhou Stropnici a Paseky
Jetzkobrunn,
Místní horní část Údolí, která nesla podle pramene vody s přilehlou kaplí Panny Marie německý název Jetzkobrunn, je místem rodiště oblíbeného P. Bonfilia Wagnera, posledního novohradského servity. Kaple s pramenem byla zároveň místem zastávky při pouti na Dobrou Vodu a procesí přímo sem pravidelně přicházelo i z Nových Hradů. Voda, která vyvěrala z pramene přímo pod oltářem, byla považována za léčivou, účinnou zejména na oční nemoci. V kapli bývala dřevěná socha panny Marie Immaculaty, která byla později přemístěna do kostela na Dobrou Vodu.
Sakrální objekt byl zbořen po roce 1945 a vysídlení původního obyvatelstva.
Der obere Teil des Niederthales, der nach der Wasserquelle mit der angrenzenden Marienkapelle Jetzkobrunn genannt wurde, ist der Geburtsort des verdienstvollen Priesters P. Bonfilius Wagner, des letzten Serviten in Gratzen. Die Kapelle mit der Quelle war auch ein Raststätte bei der Wallfahrt nach Dobrá Voda, und regelmäßig kamen Prozessionen aus Nové Hrady hierher. Das Wasser, das aus der Quelle direkt unter dem Altar floss, galt als heilend, insbesondere bei Augenkrankheiten. In der Kapelle befand sich früher eine Holzstatue der Jungfrau Maria Immaculata, die später in die Kirche von Dobrá Voda gebracht wurde.
Der Sakralbau wurde nach der Vertreibung 1945 der einheimischen Bevölkerung abgerissen.
VYHLÍDKY (Egersee) – až donedávna sem od bývalého Zemstroje (původně Hauptmannovy továrny na výrobu zemědělských strojů) v Horní Stropnici vedla asfaltová silnice, na jejímž počátku byla umístěna dopravní značka upozorňující na slepou pozemní komunikaci. Svého pokračování do Veveří se tato silnice dočkala až v roce 2020. Rozptýlená zástavba čtyř původních a tří novodobých stavení slouží převážně k rekreaci. Jsou odtud nádherné panoramatické výhledy na charakteristickou siluetu hor.
VYHLÍDKY (Egersee) – hierher führte bis vor kurzem eine asphaltierte Straße von der ehem. Firma Zemstroj in Horní Stropnice (ursprünglich Hauptmanns Fabrik für die Herstellung von Landmaschinen), an deren Anfang ein Straßenschild Sackgasse stand. Erst im Jahr 2020 wurde diese schmale Straße bis nach Veveří verlängert. Verstreut liegende Siedlung mit vier alten und drei modernen Gebäuden, die vor allem für Erholung genutzt werden. Von hier aus bietet sich ein herrlicher Panoramablick auf das charakteristische Panorama des Gratzener Berglandes. Daher auch der Name des Ortes
DLOUHÁ STROPNICE (něm. Lang Strobnitz) je dnes proslulá zejména rodištěm Wenzela Jaksche, významného politika německé sociální demokracie, jejímž předsedou byl v krizovém roce 1938. Proslul pak i během svých londýnských jednáních s Edvardem Benešem o poválečném postavení německé menšiny v obnoveném Československu, která bohužel nebyla vůbec úspěšná. Jako jeden z mála německých sociálních demokratů se po válce vrátil z londýnské emigrace do Německa, kde paradoxně spolupracoval s bývalými nacisty v rámci landsmanšaftu, tj. Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Podobně jako jeho ideový souputník Konrád Henlein nezemřel přirozenou smrtí, ale při autohavárii v roce 1966. Je věčná škoda, že tohoto člověka dnes u jeho bývalého rodného domu čp. 62, který ale již nestojí, připomíná pouze nedávno vysázená lípa, bez jakékoli vysvětlující cedulky. Potenciál, který toto jméno má, by mohla středisková obec využít úplně jinak. V roce 2019 byla dokonale rekonstruována a pro veřejnost otevřena místní kaple Panny Marie Lurdské, která ale postrádá svůj původní sakrální význam a je v ní umístěna výstava „Společné kořeny – společná budoucnost“ s podtitulem Novohradské hory vyprávějí. Výstavní panely upomínají jednak na nejvýznamnějšího rodáka obce a potom i na téměř zapomenutou historii a neblahé osudy židovského obyvatelstva sousední Horní Stropnice (Strobnitz). Zmíněna je i nelehká poválečná historie spolu s budováním socialismu po roce 1948 po vyhnání Němců v roce 1945. Vedle kaple stojí torzo původního typického německého pomníku padlým z 1. světové války. Chybí jeho svrchní část v podobě sousoší loučícího se vojáka s tornou na zádech se svou ženou a dítětem. Alegorie nástupu do hrůz válečného konfliktu. Dnes je zde namísto cedule se jmény padlých dobový a ideologicky podjatý následující text: „Na památku vyplněného proroctví J. A. Komenského. Věřím i já, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, o lide český! Živ buď národe český, neumírej, muži tvoji ať jsou bez počtu! 9. 5. 1945.“
DLOUHÁ STROPNICE (deutsch: Lang Strobnitz) ist heute vor allem als Geburtsort von Wenzel Jaksch bekannt, einem prominenten deutschböhmischen sozialdemokratischen Politiker. Er war von März bis November 1938 Vorsitzender der DSAP. Berühmt wurde er auch durch seine Londoner Verhandlungen mit Edvard Beneš über den Nachkriegsstatus der deutschen Minderheit in der wiederhergestellten Tschechoslowakei, die leider nicht erfolgreich waren. Nach dem Krieg kehrte er aus dem Londoner Exil nach Deutschland zurück, um am Wiederaufbau Deutschlands mitzuwirken. Nach 1949 war er SPD-Mitglied, dann Mitglied des Deutschen Bundestages und Präsident dere Bundesversammlung der Sudetendeutschen Landsmannschaft. Ähnlich wie sein ideologischer Gegner Konrad Henlein starb er nicht eines natürlichen Todes, sondern bei einem Autounfall im Jahre 1966. Es ist traurig, dass sein Geburtshaus Nr. 62 nicht mehr steht. Nur eine kürzlich gepflanzte Linde ohne erklärendes Schild erinnert an das Haus. Der Name eines prominenten Einheimischen könnte von der Gemeinde viel besser genutzt werden. Im Jahr 2019 wurde die örtliche Kapelle Unserer Lieben Frau von Lourdes renoviert. Sie wurde zu einem kleinen Museum mit der Ausstellung „Gemeinsame Wurzeln – Gemeinsame Zukunft“ mit dem Untertitel „Das Gratzener Bergland erzählt seine Geschichte“. Die Ausstellungstafeln erinnern an den wichtigsten Einwohner des Dorfes Wenzel Jaksch und an die fast vergessene Geschichte und das Schicksal der jüdischen Bevölkerung des benachbarten Ortes Horní Stropnice (Strobnitz). Auch die schwierige Nachkriegsgeschichte wird erwähnt, ebenso wie der Aufbau des Sozialismus nach 1948 nach der Vertreibung der Deutschen im Jahr 1945.
Neben der Kapelle steht der Torso des ursprünglichen deutschen Ehrenmals für die Gefallenen des Ersten Weltkriegs. Der obere Teil fehlt in Form der Skulptur eines Soldaten, der sich mit einem Tornado auf dem Rücken von Frau und Kind verabschiedet. Eine Allegorie des Eintritts in die Schrecken des Krieges. Heute steht anstelle eines Schildes mit den Namen der Gefallenen ein zeitgenössischer und ideologisch gefärbter Text: „Zum Gedenken an die erfüllte Prophezeiung von J.A. Komenius. Ich glaube auch, dass, wenn die Stürme des Zorns vorüber sind, die Herrschaft über eure Angelegenheiten zu dir zurückkehren wird, ó du böhmisches Volk! Lebe, du böhmisches Volk, stirb nicht! Lass deine Männer unzählig sein! 9. Mai 1945.“
PASEKY (něm. Schlagles) Do Pasek nás přivede asfaltová cesta lemovaná alejí listnatých stromů. Dále jdeme cestou polní, která nás dovede na vršek s krásnými výhledy do všech stran. Míjíme „kamennou pyramidu“, která však není přírodním útvarem, ale dílem zaměstnanců zemědělského družstva v nedaleké Stropnici, kteří při práci s těžkou mechanizací vyzdvihli a vytvarovali obří kameny do tohoto zdánlivě pradávného tvaru. Jsou odtud nádherné výhledy do celého Novohradska a na vršku upoutá neobvyklá dřevěná zvonice. Pokud žasnete nad podmanivým kouzlem tohoto místa, vězte, že procházíte krajinou zvelebenou a obhospodařovanou Robertem Blížencem, který zde žije a hospodaří od roku 1994. Cesty, aleje, a pastviny s ovcemi a koňmi, ale také dřevěné lavičky a opravená boží muka, vše je dílem tohoto osvíceného člověka, kterého bez rozpaků můžeme nazvat místním Elzéardem Bouffierem (hrdina knihy Muž, který sázel stromy od Jeana Giona). Sloupková boží muka na začátku obce z roku 1890 mají neobvykle pod hlavicí s výklenkem vyryto celkem devět iniciál donátorů. Původní zástavba obce je bohužel narušena obvyklým nešvarem této oblasti, a sice výstavbou nevkusných moderních chat na základech či mezi zbytky původních obvodových zdí statků, povětšinou vierkantů.
PASEKY (deutsch: Schlagles) Nach Pasky führt eine asphaltierte Straße, die von einer Allee aus Laubbäumen gesäumt wird. Dann folgen wir einer unbefestigten Straße, die uns auf den Gipfel führt, von wo aus wir eine schöne Aussicht in alle Richtungen haben. Wir kommen an der „Steinpyramide“ vorbei, die keine natürliche Formation ist, sondern das Werk der Mitarbeiter der landwirtschaftlichen Genossenschaft im nahe gelegenen Stropnice, die mit schweren Maschinen die riesigen Steine in diese scheinbar uralte Form gehoben und geformt haben. Von hier aus hat man eine herrliche Aussicht auf die gesamte Region des Grazener Berglandes. Auf der Anhöhe steht ein in seiner Form ungewöhnlicher hölzerner Glockenturm. Wenn Sie sich vom Charme dieses Ortes verzaubern lassen, sollten Sie wissen, dass Sie durch eine Landschaft wandern, die von Herrn Robert Blíženec verschönert wurde. Er lebt hier seit 1994, wirtschaftet, züchtet Schafe und Pferde.
Er kultiviert und gestaltet die Landschaft, baut neue Wege, pflanzt Alleen und Weiden, mit Schafen und Pferden sowie die Holzbänke und restaurierten Schreine sind das Werk dieses aufgeklärten Mannes, den man ohne weiteres als den örtlichen Elzéard Bouffier bezeichnen kann (Held von Jean Gions Der Mann, der Bäume pflanzte).
Der säulenförmige Andachtsschrein am Ortseingang aus dem Jahr 1890 hat ungewöhnlicherweise insgesamt neun Initialen der Stifter unter dem Kopf mit einer Nische eingraviert. Die ursprüngliche Bausubstanz des Dorfes ist leider durch die übliche Verschandelung der Gegend gestört worden, nämlich durch den Bau unansehnlicher moderner Häuschen auf den Fundamenten oder zwischen den Resten der ursprünglichen Außenmauern der Bauernhäuser, meist Vierkanthöfe.