Z Trhových Svinů přes Hrádek, Janovku a Terčino Údolí
REJTA – část města Trhové Sviny. Obec, kde v současné době probíhá intenzivní výstavba nových domů. Tento stavební boom souvisí s blízkostí města a vskutku proměňuje území původně venkovského, a nikoliv příměstského místa značným způsobem. Historické centrum se nachází mimo hlavní tah z Českých Budějovic na Nové Hrady, a je tak mnohým turistům či návštěvníkům oblasti prakticky neznámé. Na tomto tahu za obcí vlevo u silnice je pomník obětem pochodu smrti z Trhových Svinů do Žáru ze dne 6. 5. 1945. Pomník padlým vznikl na základech někdejší celnice. Za Rejty se nacházela v letech 1938 až 1945 hranice mezi tzv. Druhou republikou a později Protektorátem a Velkoněmeckou „Třetí“ říší.
Název obce pochází zřejmě z německého Reyth – lesní pastvina. Nachází se zde novodobá síňová kaple Nanebevstoupení Páně z roku 1899, jež prošla v roce 2020 kompletní rekonstrukcí, která se setkala s poměrně významným oceněním, stala se totiž památkou roku 2020 v Jihočeském kraji, a to v malé kategorii rekonstrukce do 2 000 000,- Kč bez DPH. Soutěž Památka roku v jednotlivých krajích vyhlašuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Kompletní opravou prošla nejen fasáda celé stavby, ale i okna a dveře. Tato novodobá kaple je významná hlavně dokonale dochovanou dokumentací o jejím vzniku i o průběhu jejích oprav v minulosti. Při současné rekonstrukci byla objevená schránka s listinami z předešlých oprav v letech 1965 a 1987. Základní kámen kaple nese datum 6. 4. 1896. Iniciátorem zřízení vlastního svatostánku bylo Družstvo pro postavení kaple na Rejtech. Projektantem Karel Bůžek z Nových Hradů a realizátorem trhosvinenský zedník Antonín Stutz. Hrubá stavba stála již na podzim 1896. K dalšímu pokračování díla zřejmě chyběly finance, a tak i po přispění okresního zastupitelstva vysvětil děkan Jan Winzig dokončenou kapli až 11. 5. 1899. Oltář zhotovil sochař Niedl a obraz Nanebevstoupení Páně na něm umístěný namaloval Bartoloměj Czurn. Oba z krajské metropole. Ve věži byly nainstalovány dva zvony z rovněž českobudějovické dílny Rudolfa Pernera. Tyto ovšem nepřečkaly rekvírování za 2. světové války a nové zvony nahradily ty původní již v roce 1947. Bez zajímavosti není ani finanční příspěvek císaře Františka Josefa I. a hraběte Karla Buquoye v částce 200 zlatých, přičemž celkové náklady na tuto stavbu činily 2 000 zlatých. Hrabě Buquoy navíc poskytl i veškeré stavební dřevo ze svých lesů. Při staré cestě z Trhových Svinů k Marouškovu dvoru okolo bývalého hamru (technická památka z poč. 19. století) stojí za Novým rybníkem původně barokní zděná kaplička, jejíž současná podoba je rovněž až z 19. století.
REJTA – ist ein Dorf, das Teil der Stadt Trhové Sviny geworden ist. Deshalb werden heute intensiv neue Einfamilienhäuser gebaut, die mehr oder weniger in Harmonie mit der älteren ländlichen Architektur stehen. Diese intensive bauliche Entwicklung steht im Zusammenhang mit der Stadtnähe und verändert das Gebiet des ursprünglichen Dorfes und verleiht ihm einen städtischen Charakter. Der historische Ortskern liegt abseits der heutigen Hauptstraße nach Nové Hrady und ist daher vielen Touristen und Besuchern der Region nahezu unbekannt. Auf der Hauptstraße in Richtung Žár steht hinter dem Ortsrand im Wald auf der linken Seite ein Denkmal für die Opfer des Todesmarsches aus Trhové Sviny. Sie trägt das Datum 6.5. 1945. Das Denkmal für die Ermordeten wurde auf den Fundamenten des ehemaligen Zollhauses errichtet. Hinter Rejty verlief zwischen 1939 und 1945 die Reichsgrenze zwischen dem großdeutschen Reichsgau Oberdonau und dem Protektorat Böhmen und Mähren.
Der Name des Dorfes kommt wahrscheinlich vom deutschen Reyth – Waldweide. Im Dorf gibt es eine Hallenkapelle Himmelfahrt Christi aus dem Jahr 1899. Im Jahr 2020 wurde es komplett rekonstruiert und mit dem Titel Denkmal des Jahres 2020 in der Region Südböhmen in der Kategorie Rekonstruktion bis zu 2 Mio. CZK ausgezeichnet. Der Wettbewerb „Denkmal des Jahres“ wird in jeder Region vom Verband der historischen Siedlungen in Böhmen, Mähren und Schlesien ausgeschrieben. Nicht nur die Fassade des gesamten Gebäudes wurde repariert, sondern auch die Fenster und Türen. Diese Kapelle ist vor allem wegen der perfekt erhaltenen Dokumentation über ihren Bau und den Verlauf ihrer Reparaturen in der Vergangenheit von Bedeutung. Bei den derzeitigen Renovierungsarbeiten wurde ein Schrein mit Dokumenten von früheren Renovierungen aus den Jahren 1965 und 1987 entdeckt. Der Grundstein der Kapelle trägt das Datum 6.4. 1896. Die Initiative zum Bau hatte die Kapellen-Baugenossenschaft in Rejty, die Pläne stammten von Karel Bůžek aus Nové Hrady und den Bau führte der Baumeister war Antonín Stutz aus Schweinitz durch. Der Rohbau stand bereits im Herbst 1896. Offensichtlich fehlte Geld um die Arbeiten fortzusetzen zu können, und so weihte Dekan Jan Winzig die fertiggestellte Kapelle auch nach dem Beitrag des Bezirksvertretung erst am 11. Mai 1899 ein. Der Altar ist ein Werk des Bildhauers Niedl und das Bild Christi Himmelfahrt stammt von Bartoloměj Czurn. Beide Künstler stammten aus Budweis, sowie der Glockengießer Rudolf Perner, der zwei Glocken gegossen und in den Turm installiert hat. Die Glocken wurden während des Zweiten Weltkriegs beschlagnahmt, und 1947 wurden die ursprünglichen Glocken durch neue ersetzt. Der finanzielle Beitrag von Kaiser Franz Joseph I. und Graf Karel Buquoy in Höhe von 200 Goldmünzen ist nicht uninteressant, während sich die Gesamtkosten für diesen Bau auf 2.000 Goldmünzen beliefen. Graf Buquoy stellte auch das gesamte Holz aus seinen Wäldern zur Verfügung.
HRÁDEK (Häusles) – opět se ocitáme v místech, kde až do roku 1945 převažovalo německy mluvící obyvatelstvo. Dnes je tato malá vesnice částí města Trhové Sviny a leží zcela mimo frekventovaný hlavní silniční tah na Nové Hrady. Při vstupu působí chaoticky, asi díky zemědělské usedlosti, která není obhospodařována s přílišnou pečlivostí a nachází se prakticky uprostřed vsi. Na maličké travnaté návsi stojí nově rekonstruovaná kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1815. Její současná vnitřní výzdoba je dílem známých trhosvinenských keramiků, manželů Rabochových. Keramickou plastiku Jana Nepomuckého postranně doplňují reliéfní obrazy Panny Marie a sv. Barbory. Zvon ve věži je opět dílem známého českobudějovického mistra Pernera.
Kamenné Jeviště. Současné označení je dáno tím, že připomíná jeviště, do půlkruhu obklopené žulovými balvany, v jehož čele se tyčí velký monolit. Legendami opředené místo zpopularizoval zejména František Miroslav Čapek, zajímavá prvorepubliková jihočeská badatelská osobnost. Dotyčný měl zajisté velice nutkavou potřebu prokázat slovanskou minulost tohoto kraje na Česko – německém jazykovém rozhraní, a tak vytvořil legendu o kultovním místě pradávného a prastarého staročeského kmene Dúdlebů. Mohutný plochý kámen trojúhelníkového tvaru v téměř kolmé poloze měl být oltářem a okolo něj potom rozmístěno do kruhu několik dalších kamenů. Z tohoto kruhu se dochoval zejména kámen, jehož přirozené praskliny vedly ke spekulacím o runovém písmu a nápisu KUKULLI, což by mohla být kukačka jako slovanský symbol smrti. Ve zkoumání domnělého nápisu se střídali i další historici, archeologové, geologové i psychotronici a přicházeli s dalším množstvím různých vysvětlení významu, symbolu a využití tohoto místa i samotného „nápisu“. Vysvětlit se ho, ale ani přes veškeré úsilí nikomu nepodařilo. V devadesátých letech vzbudilo místo pozornost známého českého psychotronika Pavla Kozáka. Ten se odvolává na etymologa Milze, který navrhuje číst nápis odzadu, kdy nápis ILLYXX lze po určitých úpravách číst jako Kukle. Staroslovanské slovo „kukle, kuchle“, čili „kuchyňka“, což lze dle Kozáka (podobně jako v případě Kuklova) chápat jako druidskou poustevnu – léčebnu, ztracenou v lesích,“ Přidává ještě jeden výklad. Latinsky znamená „cuculla“ kuklu nebo mnišskou kápi, což prý opět ukazuje na poustevníka. Kozák dochází na základě etymologického rozboru prasklin na kameni a psychotronických měření k závěru, že tu opravdu bylo božiště, jakási lesní kuchyňka, a že zde sídlil druid. Navíc toto „božiště“ nedaleko Hrádku u Trhových Svin bylo dle psychotronika před tisíci lety „uvedeno do funkce“ – mimozemšťany.
HRADEK (Häusles) – wieder einmal befinden wir uns an einem Ort, an dem bis 1945 die deutschsprachige Bevölkerung überwog. Heute gehört das kleine Dorf zur Stadt Trhové Sviny und liegt abseits der stark befahrenen Hauptstraße nach Nové Hrady. Auf den ersten Blick wirkt das Dorf unaufgeräumt, denn in der Mitte des Dorfes steht ein Bauernhof, der nicht sehr sorgfältig bewirtschaftet wird. Auf dem kleinen grasbewachsenen Dorfplatz steht die neu rekonstruierte Kapelle des Heiligen Johannes von Nepomuk aus dem Jahr 1815. Die heutige Innenausstattung ist das Werk der in Trhové Sviny lebenden Keramikbildhauerfamilie Raboch. Die Keramikskulptur des Johannes von Nepomuk wird von Reliefs der Jungfrau Maria und der Heiligen Barbara flankiert. Die Glocke im Turm ist wiederum das Werk des Glockengießers Meisters Perner aus Budweis.
Auf dem Dorfplatz gibt es auch einen überdachten Sitzplatz mit Tischen und Bänken, wo man sich ausruhen kann, falls man müde ist. Von Hrádek aus führt ein grüner Wanderweg in den Wald. Zunächst kommen wir jedoch am Gasthaus Martinský mlýn vorbei. Auf dem steilen Hügel darüber befinden sich die Überreste der Festung Hrádek, nach der das Dorf benannt wurde.
Ihre Gründung geht auf die Mitte des 14. Jahrhunderts zurück, und sie wird bereits 1424 als abgerissen erwähnt. Wahrscheinlich ist dies auf den Kriegszug der Hussiten vier Jahre zuvor zurückzuführen. Wie in solchen Fällen üblich, wurde sein Mauerwerk in den folgenden Jahrhunderten als Baumaterial verwendet. Sein mögliches Aussehen ist sowohl in der wissenschaftlichen als auch in der populären Literatur zu finden. Wir gehen weiter auf dem grünen Weg, der uns nach einer Weile vom Waldweg auf einen schmalen Pfad führt. Er führt zu einer der geheimnisvollsten Stellen auf unserem Weg: einer angeblichen Kultusstätte, die heute Steinerne Bühne heißt. Die heutige Bezeichnung geht darauf zurück, dass der Platz einer Bühne ähnelt. Im Halbkreis liegen Granitblöcke und an deren Spitze ein großer Monolith steht. Der geheimnisvolle Ort erforschte und beschrieb František Miroslav Čapek, Lehrer und ein interessanter Regionalforscher in den 1920er Jahren. Er hatte sicherlich das zwanghafte Bedürfnis, die slawische Vergangenheit dieser Region an der tschechisch-deutschen Sprachgrenze zu beweisen, und so schuf er eine Legende über die Kultstätte des alten und uralten altböhmischen Stammes der Dúdlebů. Ein massiver, flacher, dreieckiger Stein in fast senkrechter Position sollte der Altar sein, und mehrere andere Steine wurden kreisförmig um ihn herum angeordnet. Von diesem Kreis ist vor allem der Stein erhalten geblieben, dessen natürliche Risse zu Spekulationen über die Runenschrift und die Inschrift KUKULLI geführt haben, bei der es sich um einen Kuckuck als slawisches Symbol des Todes handeln könnte. Andere Historiker, Archäologen, Geologen und Psychotroniker haben sich abwechselnd mit der vermeintlichen Inschrift befasst und eine Vielzahl von Erklärungen für die Bedeutung, und die Verwendung des Ortes und der „Inschrift“ selbst gefunden. Doch trotz aller Bemühungen ist es niemandem gelungen, sie zu erklären. In den 1990er Jahren erregte der Ort die Aufmerksamkeit des bekannten tschechischen Psychotronikers Pavel Kozák. Er bezieht sich auf den Etymologen Milz, der vorschlägt, die Inschrift von der Rückseite zu lesen, wo die Inschrift ILLYXX nach einigen Änderungen als Kukle gelesen werden kann. Das altslawische Wort „kukle, kuchle“ oder „Küche“, das nach Kozák (wie im Fall von Kuklov) als druidische Einsiedelei verstanden werden kann – ein heilender Ort, verloren in den Wäldern,“ Er fügt eine weitere Interpretation hinzu. Im Lateinischen bedeutet „cuculla“ Kapuze oder Mönchskappe, was wiederum auf einen Einsiedler hinweisen soll. Auf der Grundlage einer etymologischen Analyse der Risse im Stein und psychotronischer Messungen kommt Kozák zu dem Entschluss, dass sich dort tatsächlich eine Kultusstätte befand, eine Art Waldküche, wo ein Druide wohnte.
Kostelíček
V lese zvaném Kostelíček nalezneme kamennou výklenkovou kapličku na místě, kde stávala kaple Panny Marie Sněžné. O jejích počátcích mnoho nevíme, dochovala se písemná zmínka, že hraběnka Markéta z Abensberku, manželka Ferdinanda Buquoye, prodala v roce 1692 zámek v Olešnici s dvorem vsí a kaplí v lese „na kameni“ svému synovi Filipovi Emanuelovi. Když byl v Olešnici postaven kostel (resp. vznikl přestavbou pivovaru), ztratila kaple na významu a později zanikla. Obraz Panny Marie Sněžné, který se těšil velké úctě, byl přemístěn do kostela v Olešnici. Konala se sem k němu každoročně srpnová pouť.
Na místě původní kaple stál dřevěný sloup s obrázkem na plechu a lidé sem nadále chodili (a modlili se tu k Panně Marii). V 80. letech 19. stol. tu vznikl z darů Josefa Roubína a dalších dárců z Olešnice a Lhotky pomník ve tvaru gotizujících božích muk. Žula pochází z Karlových Varů a obraz maloval akademický malíř Josef Hübsch z Vinohrad. V roce 1904 se tu konala slavná pouť. Po vzniku republiky a v rámci proticírkevních nálad docházelo na místě k vandalismu. V roce 1922 někdo rozbil sklo kryjící obraz Panny Marie Sněžné, o deset let později někdo ukradl obrázek Panny Marie Sněžné malovaný na plechu, zavěšený nedaleko na stromě.
Kaplička je situována na skále, do níž je hned u paty kapličky vyhloubena kamenná mísa. Není těžké odhadnout, místo mělo svůj kultický a sakrální význam, ještě dříve, než se bylo osazeno křesťanským symbolem. Tradiční pověst vypráví o místu odpočinku Panny Marie a koupání či kojení malého Ježíška.
Regionální poutní místo v posledních letech výrazně ožilo a pravidelně v květnu se zde slouží mše svatá spojená s poutním průvodem od olešnického kostela.
Im Wald namens Kostelíček finden wir eine steinerne Nischenkapelle an der Stelle, an der früher die Kapelle der Muttergottes Maria Schnee stand. Über seine Anfänge wissen wir nicht viel, aber es gibt eine schriftliche Erwähnung, dass Gräfin Margarete von Abensberg, die Frau von Ferdinand Buquoy, das Schloss in Olešnice mit dem Dorfhof und der Kapelle im Wald „auf dem Stein“ im Jahr 1692 an ihren Sohn Philipp Emanuel verkaufte. Als in Olešnice eine Kirche gebaut wurde (oder besser gesagt, erst nach dem Umbau der Brauerei), verlor die Kapelle ihre Bedeutung und verschwand später. Das Maria Schnee Bild, das hoch verehrt wurde, wurde in die Kirche in Olešnice gebracht. Jedes Jahr im August fand dort eine Pilgerfahrt statt.
An der Stelle der ursprünglichen Kapelle stand ein hölzerner Bildstock mit einem Bild auf Blech. Es kamen Menschen weiterhin hierher (und beteten zur Jungfrau Maria). In den 1880er Jahren wurde hier aus den Spenden von Josef Roubín und anderen Spendern aus Olešnice und Lhotka ein steinerner Bildstock im Stil der Neogotik errichtet. Der Granit stammte aus Karlovy Vary (Karlsbad) und das Bild schuf der akademische Maler Josef Hübsch aus Prag-Vinohrady. Im Jahr 1904 fand hier eine berühmte Wallfahrt statt. Nach der Gründung der Republik 1918 und in den Jahren der Stimmung gegen die katholische Kirche kam es zu Vandalismus an diesem Ort. Im Jahr 1922 zerbrach jemand das Glas, und entwendete das „Maria Schnee“ Bild, und zehn Jahre später stahl jemand das auf Blech gemaltes Bild der Maria Schnee, das an einem Baum in der Nähe hing.
Die Kapelle steht auf einem Felsen, in den direkt am Fuß der Kapelle im Felsen eine Vertiefung wie ein Waschbecken bildet. Es ist schwer zu erraten, dass die Stätte einst ihre kultische Bedeutung schon hatte, bevor sie mit einem christlichen Symbol versehen wurde. Die Volkslegende erzählt von der Ruhestätte der Jungfrau Maria und dem Baden oder Stillen des Jesuskindes.
Der regionale Wallfahrtsort hat sich in den letzten Jahren stark belebt, und regelmäßig im Mai wird hier eine Heilige Messe gefeiert, begleitet von einer Wallfahrtsprozession von der Kirche in Olešnice.
BUKOVÁ (Buggau) – kdysi samostatná obec, od roku 1986 pak část sousední obce Olešnice. Tato vesnice již bývala čistě česká v německém pohraničí a na jazykovém rozhraní. Architektura některých honosných venkovských staveb ale prozrazuje vliv sousedního Rakouska. Dominantou obce, která je rozprostřená vlevo i vpravo od hlavní silnice mezi Žárem a Olešnicí, je právě v blízkosti tohoto komunikačního uzlu budova původní školy z roku 1900, kde je dnes obchod, pohostinství i možnost ubytování. Výsledný dojem kazí bohužel socialistická přístavba kulturního zařízení, tak typická nejen pro tuto dobu, ale i pro mnohé obce na Novohradsku a Trhosvinensku. Oproti této přístavbě přes silnici v blízkosti autobusové zastávky je neobvyklá kamenná plastika sv. Jana Nepomuckého, mírně poškozená, barevná, a hlavně mimo jakýkoli most či vodní plochu v souvislosti s patronátem tohoto světce nad vodním živlem. V části pod hlavní silnicí se nachází pomník padlým z 1. světové války s obvyklou dodatkovou tabulí s připomínkou obětí války následující a daleko tragičtější. Ve vrcholku pomníku je neobvyklý tzv. Sdružený znak odboje, který byl v letech 1918-20 neoficiálně užíván jako provizorní státní znak s vyobrazením českého lva, slovenského dvojramenného kříže a moravské i slezské orlice. Chyběl zde medvěd coby znak Podkarpatské Rusi. Na konci Bukové míjíme ohromný statek zvaný “královec”, kdysi v majetku Buquoyů. BUKOVÁ (Buggau) – einst eigenständige Gemeinde, seit 1986 Teil der Nachbargemeinde Olešnice. Dieses Dorf war früher ein rein tschechisches Dorf an der einstigen Sprachgrenze. Die Architektur einiger der üppigen ländlichen Gebäude verrät jedoch den Einfluss des benachbarten Österreich. Die Dominante des Dorfes, das sich links und rechts der Verbindungsstraße zwischen Žár und Olešnice befindet, ist das alte Schulgebäude aus dem Jahr 1900, das heute als Laden, Gaststätte und Unterkunft dient. Der endgültige Eindruck wird leider durch den sozialistischen Anbau einer Kultureinrichtung getrübt, der nicht nur für diese Zeit, sondern auch für viele Dörfer in dieser Region von Nové Hrady und Trhové Sviny typisch ist. Gegenüber diesem Gebäude, auf der anderen Straßenseite in der Nähe der Bushaltestelle, steht eine Steinstatue des Heiligen Johannes von Nepomuk. Die polychrome Statue ist leicht beschädigt und steht hier außerhalb des Wasserbereichs oder einer Brücke, was nicht mit dem Patronat des Heiligen über das Element Wasser zusammenhängt. In dem Abschnitt unterhalb der Hauptstraße befindet sich ein Denkmal für die Gefallenen des Ersten Weltkriegs mit der üblichen Zusatztafel, die an die Opfer des nachfolgenden und weitaus tragischeren Krieges erinnert. An der Spitze des Denkmals befindet sich das Emblem des so genannten Vereinigten Widerstands, das 1918-20 inoffiziell als provisorisches Staatswappen verwendet wurde und den böhmischen Löwen, das slowakische Doppelkreuz sowie den mährischen und schlesischen Adler zeigt. Der Bär als Symbol der Unterkarpaten-Rus fehlte.
JANOVKA – jedna její část spadá pod Žár a další pod Nové Hrady. Osada plná rozptýlených a od sebe hodně vzdálených domů. Původní název Stixen změněn po roce 1788. Současné pojmenování podle Jana Nepomuka Buquoye. Místo proslulé zejména rodištěm předků rakouského prezidenta Thomase Klestila, jejichž dům zde nadále stojí. Právě v části Janovka II, spadající pod Žár, je dominantou neogotická jednoduchá obdélná návesní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1891, která je památkově chráněná. Janovka jako celek je proslulá hlavně svou rybniční soustavou, spravovanou Rybářstvím Nové Hrady, které se v tomto místě kromě produkce ryb zaobírá i chovem hus.
JANOVKA – ein Teil davon fällt unter Žár und ein anderer unter Nové Hrady. Die Siedlung besteht aus verstreuten und weit auseinander liegenden Häusern. Der ursprüngliche Name Stixen wurde nach 1788 geändert. Derzeitiger Name nach Jan Nepomuk Buquoy. Berühmt ist der Ort vor allem als Geburtsort der Vorfahren des österreichischen Bundespräsidenten Thomas Klestil, dessen Haus hier noch steht. Im Ortsteil Janovka II, der zu Žár gehört, dominiert die neugotische, schlichte, rechteckige Dorfkapelle des Heiligen Johannes von Nepomuk aus dem Jahr 1891, die unter Denkmalschutz steht. Die Landschaft um Janovka ist geprägt von einem Teichsystem, das vom Fischzucht Nové Hrady verwaltet wird. Neben der Fischproduktion werden hier auch Gänse gezüchtet.
KRČÍN (něm. Gritschau) – nepatrná osada spadající svým katastrem pod Horní Stropnici. Dominantu místa tvoří donedávna obytná bývalá návesní klasicistní kaple Panny Marie Bolestné z přelomu 18. a 19. století. Jedná se o obdélníkovou stavbu s trojbokým závěrem se sedlovou střechou nad prostorem lodi, přičemž bývalý presbytář má šestibokou jehlancovou střechu. Nad čelní průčelí je umístěná čtyřboká oplechovaná zvonice s cibulovou bání. Kaple je dnes v majetku spolku Krčín.
KRČÍN (deutsch: Gritschau) – eine unauffällige Siedlung, die zu Horní Stropnice gehört. Die Dominante des Ortes ist die ehemalige klassizistische Kapelle der Schmerzensmutter aus der Wende vom 18. zum 19. Jahrhundert. Es handelt sich um ein rechteckiges Gebäude mit einem dreieckigen Abschluss und einem Satteldach über dem Kirchenschiff, während das ehemalige Presbyterium ein sechseckiges Walmdach hat. Über der vorderen Fassade erhebt sich ein vierseitiger Glockenturm mit einem Zwiebelerker. Sie ist nicht so bekannt wie ein anderes sakrales Gebäude, das in der sozialistischen Ära zu einem Erholungsgebäude umgebaut wurde, nämlich die ehemalige Kapelle des Heiligen Johannes von Nepomuk in Jiříkov Údolí u Červeného blato. Die Kapelle ist heute im Besitz des Vereins Krčín.