Z Trhových Svinů přes Pěčín, Žumberk
TRHOVÉ SVINY (něm. Schweinitz) – výchozí místo poutě na Dobrou Vodu (něm. Brünnl). Město je přirozeným správním střediskem oblasti mezi Českými Budějovicemi a Novými Hrady, v minulosti sídlo okresní i soudní samosprávy, dnes pak obec s rozšířenou působností. Nalézá se ve zvlněné kopcovité krajině v národopisné oblasti Doudlebska a je východiskem do Novohradských i Slepičích hor. Jeho historie i název jsou spjaty s konáním pověstných a hojně navštěvovaných trhů, zejména dobytčích. Město bylo ve své pradávné historii i významnou křižovatkou cest spojujících naše země (Čechy a Moravu) se sousedním Rakouskem. Jeho dominantou a nejstarší i nejvzácnější památkou je farní gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie s barokním oltářem v presbytáři a velmi cennou plastikou Svinenské Madony z r. 1520. V protikladu ke kostelu se pak v blízkosti centra města vypíná jakýsi novodobý plechový hrad v podobě zemědělského sila na obilí z éry socialismu. Skutečný původní hrad stával v blízkosti kostela a v průběhu věků zmizel bez sebemenší památky. Jeho zakladatelem byl Vítkovec Ojíř ze Svin někdy v polovině 13. století. Tato strategická stavba přečkala i husitské bouře, po nichž a po návratu města Rožmberkům se ale okolo roku 1480 již nacházel ve velmi zchátralém stavu a posloužil pak jako zdroj stavebního materiálu. Město je rodištěm jediného katolického prezidenta tehdejšího Československa JUDr. Emila Háchy, který zde přišel na svět v roce 1872 a kromě své politické činnosti v tragickém údobí našich dějin proslul zejména coby vynikající právník. V současnosti je připomenut pamětní deskou i bustou na rodném domě v Novém Městě. Za zmínku stojí i spodní strana náměstí s historickými domy, klenutým podloubím, budovou radnice i okresního domu vedle ní. Na náměstí zaujme také stavba bývalé záložny.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech je skvostnou památkou gotického umění, realizovanou všeobecně známou a velmi uznávanou rožmberskou stavební hutí na přelomu 15. a 16. století. Raně gotický chrám pochází již z druhé poloviny 13. století a původně byl trojlodní bazilikou, již připomíná zejména mohutný kamenný portál na severní straně. Koncem 14. století byla mezi trojlodí a presbytář postavena věž, v jejímž přízemí se nachází kaple sv. Barbory. Pozdně gotická přestavba za Rožmberků v letech 1480-1500 spočívala ve vybudování vnějších opěrných pilířů, zhotovení jižní předsíně, v jejímž věžovitém přístavku v patře byl posléze uložen městský archív a do venkovní fasády této předsíně nad jižní vchod do kostela byl vložen městský kamenný znak s latinským nápisem „Pečeť obce Svinů Léta páně tisícího čtyřstého osmdesátého pátého“. Dále došlo k vyvýšení trojlodí a jeho zaklenutí síťovou klenbou. Zároveň byl vybudován i mohutný a vysoký krov nad celou stavbou. Východní část chrámu byla přestavěna v letech 1505-1518, kdy došlo k vybudování úplně nového presbytáře zaklenutého síťovou klenbou, delšího i širšího, než byl ten původní. S presbytářem je pak propojena severní křestní kaple s naprosto unikátní hvězdicovou klenbou a na ni navazující patrová sakristie. Na západní straně kostela vyrostla okolo roku 1520 druhá, podstatně odlišná věž z lomového kamene, která nepřesahuje úroveň kostelního štítu. Tato věž není omítnutá, má malá okna, a dokonce i střílny, což prozrazuje její obranný charakter. Po zániku hradu měl farní kostel využití coby útočiště před možným válečným nebezpečím. Dominantou vnitřního vybavení je barokní oltář z 1. poloviny 18. století, jehož součástí je i velice cenná dřevěná socha Trhosvinenské Madony z roku 1520, která byla původně součástí pozdně gotické archy z přelomu 15. a 16. století, tvořené vysokou zadní deskou a dvěma pohyblivými zavíracími křídly složenými ze čtyř deskových oboustranných obrazů s náměty ze života Panny Marie, přičemž z celkem osmi výjevů se do současnosti dochovalo pět a k vidění jsou v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Archu si bylo možno prohlédnout ve zkompletované podobě na výstavě „Rožmberkové, rod českých velmožů a jeho cesta dějinami“, která probíhala v rámci tzv. Rožmberského roku (400 let od úmrtí Petra Voka) 2011 ve Valdštejnské jízdárně v Praze. V jižní předsíni je hodnotná renesanční kamenná křtitelnice. Na severní stěně presbytáře za kazatelnou pak novodobá mozaika sv. Jiří z roku 1953.
TRHOVÉ SVINY (deutsch: Schweinitz) – der Ausgangspunkt der Wallfahrt nach Dobra Voda (deutsch: Brünnl). Die Stadt ist das natürliche Verwaltungszentrum des Gebiets zwischen České Budějovice und Nové Hrady. In der Vergangenheit war sie Sitz der Kreis- und Gerichtsselbstverwaltung, heute ist sie eine Gemeinde mit erweiterten Kompetenzen. Es liegt in der hügeligen Landschaft der Region Doudleby mit dem Berg Kohout/Hahn (863 m) und dem niedrigeren Slepice/Henne (daher der Name Hühnerberge) am südlichen Rand des ethnografischen Gebiets von Doudleby (nach Doudleby an der Maltsch).
Gleichzeitig ist die Stadt der Ausgangspunkt für die Hügel Novohradské hory, deutsch Gratzner Bergland. Die Geschichte und sein Name Schweinitz sind mit der Veranstaltung von Märkten, insbesondere von Viehmärkten, verbunden. In ihrer Geschichte war die Stadt auch ein wichtiger Kreuzungspunkt der Verbindungswege zwischen Böhmen und dem benachbarten Österreich. Ihre Dominante und ihr ältestes und wertvollstes Bauwerk ist die gotische Pfarrkirche Mariä Himmelfahrt mit einem Barockaltar im Presbyterium und einer sehr wertvollen Skulptur der Jungfrau Maria aus dem Jahr 1520. Die ursprüngliche Burg stand in der Nähe der Kirche und verschwand im Laufe der Jahrhunderte spurlos. Ihr Gründer war Vítkovec Ojíř von Schweinitz um die Mitte des 13. Jahrhunderts. Die Burg überstand die Hussitenstürme und wurde nach der Rückgabe der Stadt an die Rosenberger um 1480 als Baumaterial genutzt, da sie sich in einem sehr baufälligen Zustand befand. Die Stadt ist der Geburtsort von Präsident Emil Hácha (geb. 1872), der in einer tragischen Periode unserer Geschichte als Präsident des Obersten Verwaltungsgerichts zum dritten Präsidenten nach dem Münchner Abkommen (1938) gewählt wurde. Er war ein hervorragender Jurist und auch ein Übersetzer. Heute erinnern eine Gedenktafel und eine Büste am Haus seiner Familie in der Nové město-Straße 228 an ihn. Erwähnenswert ist auch der untere Teil des Platzes mit seinen historischen Häusern, dem Arkadengang, dem Rathaus und dem Kreishaus daneben. Interessant ist auch das ehemalige Gebäude der Kreditgenossenschaft auf dem Platz.
Die Kirche Mariä Himmelfahrt in Trhové Sviny ist ein schönes Beispiel für ein gotisches Bauwerk, das von der Rosenbergischen Bauhütte an der Wende vom 15. zum 16. Jahrhundert. Die frühgotische Kirche aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts war ursprünglich eine dreischiffige Basilika, woran besonders das massive Steinportal an der Nordseite erinnert. Ende des 14. Jahrhunderts wurde zwischen dem dreischiffigen Bau und dem Presbyterium ein Turm errichtet, in dessen Erdgeschoss sich die St. Barbara-Kapelle befand. Der spätgotische Umbau unter den Rosenbergs zwischen 1480 und 1500 bestand in der Errichtung von äußeren Stützpfeilern und dem Bau des südlichen Vorraums, der später in seinem turmartigen Anbau im ersten Stock das Stadtarchiv beherbergte. Das steinerne Wappen der Stadt mit der lateinischen Umschrift „Siegel der Gemeinde Schweinitz im Jahre des Herrn eintausendvierhundertfünfundachtzig“ wurde in die Außenfassade dieser Vorhalle über dem südlichen Eingang der Kirche eingelassen. Außerdem wurde das dreischiffige Gebäude erhöht und mit einem Netzgewölbe versehen. Gleichzeitig wurde ein massiver und hoher Dachstuhl über dem gesamten Gebäude errichtet. Der östliche Teil der Kirche wurde zwischen 1505 und 1518 umgebaut, als ein neues, größeres Presbyterium errichtet und mit einem Netzgewölbe versehen wurde. Die nördliche Taufkapelle mit dem einzigartigen Sterngewölbe und die angrenzende zweigeschossige Sakristei sind mit dem Presbyterium verbunden. An der Westseite der Kirche wurde um 1520 ein zweiter, deutlich abweichender Turm aus Bruchsteinen errichtet, der die Höhe des Kirchengiebels nicht überschreitet. Dieser Turm ist nicht verputzt, hat kleine Fenster und sogar Schießscharten, was seinen Verteidigungscharakter verrät. Nach dem Untergang der Burg sollte die Pfarrkirche als Zufluchtsort vor den möglichen Kriegsgefahren dienen. Der Innenraum wird von einem Barockaltar aus der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts beherrscht, der eine sehr wertvolle Holzstatue der Madonna von Schweinitz aus dem Jahr 1520 enthält. Er war ursprünglich Teil eines spätgotischen Flügelaltars, einer Arche aus der Wende vom 15. zum 16. Jahrhundert. Sie bestand aus einer hohen Rückwand und abschließenden Flügeln, die aus vier doppelseitigen Tafelbildern mit Themen aus dem Leben der Jungfrau Maria bestanden. Fünf der acht Szenen sind bis heute erhalten geblieben und befinden sich in der Südböhmischen Mikoláš-Aleš-Galerie im Schloss Hluboká. Der komplette Flügelaltar war in der Ausstellung „Die Rosenberger, das Haus der böhmischen Großherzöge und seine Reise durch die Geschichte“ zu sehen, die 2011 in der Wallenstein-Reitschule in Prag im Rahmen des so genannten Rosenberger-Jahres (400 Jahre seit dem Tod von Petr Wok von Rosenberg) stattfand. Im südlichen Vorraum befindet sich ein wertvolles Renaissance-Taufbecken aus Stein. An der Nordwand des Presbyteriums hinter der Kanzel befindet sich ein modernes Mosaik des Heiligen Georg aus dem Jahr 1953.
PĚČÍN (něm. Haid) – původně samostatná obec, v níž do roku 1945 dominovalo německy mluvící obyvatelstvo. Dnes tato osada Trhových Svinů pouze vzpomíná na svou někdejší monumentálnost a slávu. Dobové pohlednice i staré fotografie nám poskytují důkazy o až dvoupatrových honosných čtyřboce uzavřených statcích, vierkantech, tak typických pro pohraniční oblast sousedící s Rakouskem a Bavorskem. V Jihočeském muzeu se nachází unikátní fotodokumentace původních staveb lidové architektury této obce s domy pokrytými slaměnou doškovou střechou. Na břehu Svinenského potoka stával Wolfův mlýn, podobný mlýnu v nedaleké Kamenné. Ostatně rod Wolfů byl vyhlášený svým mlynářským řemeslem v německé enklávě podhůří Novohradských hor. Samozřejmostí v Pěčíně byla i hospoda a zejména škola, jejíž budova v obci nadále stojí.
PĚČÍN (deutsch: Haid) – ursprünglich ein unabhängiges Dorf, das bis 1945 von der deutschsprachigen Bevölkerung dominiert wurde. Heute erinnert die Siedlung Trhové Sviny nur noch an ihre frühere Monumentalität und Pracht. Auf alten Postkarten und Fotografien sind die prächtigen zweistöckigen Bauernhäuser, die Vierkanthöfe, zu sehen, die so typisch für das Grenzgebiet zu Österreich und Bayern sind. Das Südböhmische Museum verfügt über eine einzigartige Fotodokumentation der ursprünglichen Gebäude der Volksarchitektur dieses Dorfes mit strohgedeckten Häusern. Auch heute noch findet man in der Gegend von Auch hier, am Ufer des Schweinitzer-Baches, stand die Wolf-Mühle, ähnlich der Mühle im nahen Dorf Kamenná. Schließlich war die Familie Wolf in der deutschen Enklave am Fuße des Gratzener Berglandes für ihr Müllerhandwerk bekannt. Natürlich gab es in Pěčín auch eine Gaststätte und vor allem eine Schule, deren Gebäude noch heute im Dorf steht.
CHUDĚJOV (něm. Wieden) – dnes součást Žumberku, kdysi jeho osada tvořená původně pouze čtyřmi uzavřenými statky – vierkanty. Nyní v podstatě pouze rekreační osídlení a pouze jedna trvale žijící rodina. Boží muka najdeme na hrázi Chudějovského rybníka, kudy dříve vedla cesta z Hrádku. Tato cesta, využívaná nepochybně také poutními procesími, bohužel zanikla rozorána v polích. Zmíněná boží muka byla kompletně zrekonstruována v letech 2008-2009 a to díky iniciativě OÚ v Žáru, který nechal opravit veškerá boží muka, kamenné kříže i křížky, nalézající se v jeho územně správním obvodu. Kamenické práce zde realizoval pan Miroslav Švihla z Dobré Vody u Českých Budějovic se svými spolupracovníky.
CHUDĚJOV (deutsch: Wieden) – heute ein Ortsteil von Žumberk, einst dessen Siedlung, die ursprünglich nur aus vier geschlossenen Gehöften – Vierkanthöfen – bestand. Jetzt ist es im Grunde nur noch eine Erholungssiedlung mit nur einer ständig lebenden Familie. Eine Martersäule finden wir auf dem Damm des Chudějovský-Teichs, wohin die Straße von Hrádek früher führte. Dieser Weg, der ohne Zweifel von Pilgerzügen benutzt wurde, ist leider in den Feldern verschwunden. Die genannten Andachtsstätten wurden in den Jahren 2008-2009 dank der Initiative der Gemeinde Žár, die alle Andachtsstätten, Steinkreuze und Kreuze in ihrem Verwaltungsgebiet instand setzen ließ, vollständig renoviert. Die Steinmetzarbeiten wurden von Herrn Miroslav Švihla aus Dobrá Voda bei České Budějovice und seinen Kollegen ausgeführt.
ŽUMBERK (Sonnberg) – obec proslulá svým unikátně opevněným historickým jádrem (tvrz, kostel, poplužní dvůr, původní hřbitov), původně sevřeným šesti baštami, z nichž pět se dochovalo do současnosti. Od nepaměti zde bylo sídlo drobné české šlechty, a to mimo okolní dominium Rožmberků. Jindřich Pouzar a Theobald Höck jsou významnými renesančními majiteli. Druhý jmenovaný byl německým sekretářem posledního Rožmberka Petra Voka a byl to právě on, kdo nechal přestavět tvrz do nynější podoby spíše renesančního zámečku a zejména vystavět ono opevnění. Tato fortifikace však již neměla žádný obranný charakter a měla pouze umocnit dojem, slávu a lesk Žumberku, coby honosného venkovského sídla. Inspiroval se Kratochvílí u Netolic a snažil se zde vybudovat obdobnou renesanční vilu italského typu. Šlechta zde sídlila pouze do roku 1620. Od roku 1817 byla tvrz rozparcelována mezi čtyři rodiny místních sedláků, což již tehdy byli Němci. Značná koncentrace historických budov na jednom místě. Ve tvrzi je pobočka Jihočeského muzea v Českých Budějovicích s dominantní expozicí lidového malovaného nábytku. Na návsi se nachází ojedinělý čtyřlodní gotický kostel Stětí sv. Jana Křtitele, který prošel v uplynulých letech náročnou celkovou rekonstrukcí, která uvnitř chrámu odhalila zejména velmi cenné gotické i renesanční nástěnné malby (Klanění tří králů, Kalvárie) i podpis stavebníka Jana z Trhových Svinů, který řídil v období před rokem 1513 neobvyklé rozšíření kostela o čtvrtou severní loď. Prostranství před kostelem dominuje misijní kamenný kříž z roku 1877. O opravu kostela se zasloužil mezinárodní Česko – Německo – Rakouský Spolek pro podporu farního kostela v Žumberku, vzniklý z iniciativy původních a po roce 1945 vysídlených obyvatel, jehož předsedou, hybatelem a dobrou duší je místní rodák z roku 1943 Ernst Wohlschläger z Osnabrücku. Zajímavostí je pak původ většiny jeho německy mluvících členů z žumberské farní osady Pěčín (Haid). Na finanční podporu ze strany spolku slyšelo Biskupství českobudějovické a začalo shánět dotace na obnovu kostela, která vskutku úspěšně proběhla v letech 2006-2012 s tím, že v následujícím roce 2013 došlo k veliké události spojené se slavnostní bohoslužbou celebrovanou tehdejším biskupem Paďourem, při které byl chrám znovu vysvěcen, a kromě dokončené opravy bylo slaveno i pětisetleté výročí od poslední zásadní stavební úpravy v roce 1513. Souběžně probíhala novodobá rekonstrukce žumberského i dobrovodského kostela, takže v jednu chvíli sem návštěvníci jezdili obdivovat místní gotiku v porovnání s tamním barokem. Celková cena opravy místního kostela se postupně vyšplhala až na cca 11,5 mil. korun. Finančně náročné byly zejména restaurátorské práce, ale hodně dřeva se měnilo i v krovu celé stavby, která má nyní mimochodem i odvlhčovací vnější systém v podobě vzdušného kanálu s větracími šachtami. Žumberský kostelní spolek je dokonalým příkladem tolik potřebné vzájemné spolupráce mezi současnými i původními obyvateli této obce, která praktickým způsobem překonává vzájemná historická příkoří a je rovněž důkazem společné budoucnosti našich národů ve sjednocené Evropě.
ŽUMBERK (Sonnberg) – ein Dorf, das für seinen einzigartig befestigten historischen Kern (Festung, Kirche, Meierhof, ursprünglicher Friedhof) bekannt ist, der ursprünglich von sechs Bastionen umgeben war, von denen fünf bis heute erhalten geblieben sind. Seit jeher war sie Sitz des böhmischen Kleinadels, abgesehen von der umliegenden Herrschaft der Rosenberger. Jindřich Pouzar und Theobald Höck sind bedeutende Renaissance-Eigentümer. Letzterer war der deutsche Sekretär des letzten Petr Wok von Rosenberg, und er war es, der die Festung in ihre heutige Form eines Renaissanceschlosses umbauen und vor allem die Festungsanlagen errichten ließ. Diese Befestigungen hatten jedoch keinen Verteidigungscharakter, sondern sollte lediglich den Eindruck, den Ruhm und die Pracht von Sonnberg als prächtige Landresidenz verstärken. Er ließ sich vom Schloss Kratochvíle bei Netolice inspirieren und versuchte, dort eine ähnliche italienische Renaissance-Villa zu bauen. Der Adel residierte hier nur bis 1620. Ab 1817 wurde die Festung unter vier lokalen Bauernfamilien aufgeteilt, die damals schon Deutsche waren. Eine beträchtliche Konzentration von historischen Gebäuden an einem Ort. In der Festung befindet sich eine Zweigstelle des Südböhmischen Museums in Č. Budějovice mit ständiger Ausstellung von volksbemalten Bauernmöbeln. Die ehemalige Pfarrkirche Hl.Johannes des Täufers wurde die in den letzten Jahren einer anspruchsvollen Rekonstruktion unterzogen. Dabei wurden sehr wertvolle Wandmalereien aus der Gotik und der Renaissance (Anbetung der Heiligen Drei Könige, Kalvarienberg) freigelegt. Zum Vorschein kam die Handschrift des Baumeisters Jan von Trhové Sviny, der die ungewöhnliche Erweiterung der Kirche um ein viertes nördliches Schiff in der Zeit vor 1513 leitete. Der Platz vor der Kirche wird von einem steinernen Missionskreuz aus dem Jahr 1877 beherrscht.
Der internationale tschechisch-deutsch-österreichische Verein zur Unterstützung der Pfarrkirche in Žumberk, der auf Initiative der ursprünglichen und vertriebenen Bewohner nach 1945 gegründet wurde und dessen Vorsitzender, Lenker und gute Seele der 1943 geborene Ernst Wohlschläger aus Osnabrück ist, war für die Instandsetzung der Kirche verantwortlich. Interessanterweise stammen die meisten deutschsprachigen Mitglieder aus der Gemeinde Pěčín (Haid). Das Bistum České Budějovice erfuhr von der finanziellen Unterstützung durch den Verein. Es begann sich um Zuschüsse für die Restaurierung der Kirche zu bemühen, was in den Jahren 2006-2012 auch tatsächlich gelang. Im darauffolgenden Jahr 2013 fand ein großes Ereignis statt, bei dem die Kirche neu eingeweiht wurde. Es wurde auch der 500. Jahrestag seit der letzten großen Kirchenrenovierung im Jahr 1513 gefeiert. Der damalige Bischof Paďour zelebrierte den feierlichen Gottesdienst. Zur gleichen Zeit wurde die moderne Rekonstruktion der Kirchen von Žumberk und Dobrá Vody (Brünnl) durchgeführt. Damals kamen viele Besucher, um die neu erstrahlende gotische Kirche zu sehen und gleich danach die ebenfalls frisch renovierte Barockkirche in Brünnl vergleichen zu können. Die Gesamtkosten für die Renovierung der örtlichen Kirche stiegen allmählich auf etwa 11,5 Mio. Kronen an. Die Restaurierungsarbeiten waren besonders kostspielig, aber ein Großteil des Holzes wurde auch im Dachstuhl ausgetauscht. Das Gebäude verfügt nun über ein entfeuchtendes Außensystem in Form eines Luftkanals mit Lüftungsschächten. Der Žumberk-Kirchenverein ist ein perfektes Beispiel für die dringend notwendige Zusammenarbeit zwischen den heutigen und den ursprünglichen Bewohnern dieses Dorfes, die die gegenseitigen historischen Schwierigkeiten auf praktische Weise überwindet und auch ein Beweis für die gemeinsame Zukunft unserer Nationen in einem vereinten Europa ist.
Hasenbrunn (Zaječí pramen)
Na východním svahu Kamenské hory, asi 2 km od Žumberku stojí dnes dokonale opravená i udržovaná poutní kaple Panny Marie. Původní dřevěná kaplička zde vznikla někdy okolo roku 1750. Tato stará a zchátralá stavba pak byla v roce 1845 nahrazena novou zděnou, později ještě několikrát upravovanou. Tato lokalita byla oblíbeným výletním místem prostých lidí z blízkého okolí a k její návštěvnosti napomáhal i pramen kvalitní pitné vody, který dosud vyvěrá a říká se mu Hasenbrunn (Zaječí pramen). Toto německé označení se užívá i pro samotnou kapli, která byla nově vysvěcena roku 1943 po nákladné rekonstrukci financované hrabětem Karlem Jiřím Buquoyem a to z podnětu žumberského faráře P. Franze Reichenauera, od nějž pochází i verš, původně umístěný na průčelí kaple: „Prameni všech radostí, ó, Maria, pomoz, Těšitelko v utrpení, ó, Maria pomoz (Quelle aller Freuen o Maria Hilf). Název místa nemá nic společného s lovnou zvěří, ale je odvozen od „Zaječího dvora“, domu božejovského sedláka Antona Schöppela a jeho manželky, kteří nechali postavit u pramene vody původní dřevěnou kapli, coby poctu Panně Marii za vyslyšené modlitby k tolik touženému zplození potomka tohoto dlouhou dobu bezdětného páru. Poutě se sem konaly zejména na svátek sv. Petra a Pavla (29.6.) a o prosebných křížových dnech. Procesí přicházela především z Nových Hradů (kde je přitom ale kostel zasvěcený sv. Petrovi a Pavlovi…), z Horní Stropnice a Rychnova u Nových Hradů, Valtéřova i ze Žumberku. Chodívalo sem až osm procesí z různých míst, hostinští tu rozložili lavice a bylo možné se občerstvit. Nechyběly ani cukrovinky pro děti, jak to na pouti má být. Po vysídlení převažujícího německého obyvatelstva z této oblasti se na kapli zapomnělo a ta postupně chátrala. Zásadní rekonstrukce se pak dočkala až v letech 1999-2000 i díky štědrosti dárců z Německa a Rakouska. O její opravu se zasloužily Lesy ČR i pan Franz Opelka z Benešova nad Černou a prováděla jí firma Renova Milana Sedláka z Kaplice. Opět vysvěcena pak byla 24. června roku 2000. Kaple je postavena ve stylu jihočeského lidového baroka se štítem ozdobeným dvojicí volut a se dvěma pilastry po stranách. Uvnitř je socha Piety a ochranná kovová mříž.
Hier, am östlichen Hang des Kamenska hora, etwa 2 km von Žumberk entfernt, steht die heute gut instand gesetzte und gepflegte Wallfahrtskapelle der Muttergottes. Die ursprüngliche hölzerne Kapelle wurde hier um 1750 erbaut. Dieses alte und baufällige Gebäude wurde dann 1845 durch einen neuen Backsteinbau ersetzt, der später mehrfach umgebaut wurde. Der Ort war ein beliebtes Ausflugsziel der Einheimischen aus der Umgebung, und eine Quelle mit gutem Trinkwasser, die noch heute entspringt und Hasenbrunn genannt wird, trug zu seiner Beliebtheit bei.
Dies ist nicht nur der Name der Quelle, sondern auch der der Kapelle. Sie wurde 1943 nach einem kostspieligen Umbau, der von Graf Karl Jiří Buquoy und auf Initiative des Pfarrers von Žumberk, P. Franz Reichenauer, finanziert wurde, neu geweiht: „Quelle aller Freuden, o Maria, hilf, o Trösterin im Leid, o Maria Hilf. Der Name des Ortes hat nichts mit dem Hasen zu tun, sondern leitet sich vom Namen „Hasenhof“ ab, dem Haus des Bauern Anton Schöppel und seiner Frau aus Božejov, die die ursprüngliche Holzkapelle an der Wasserquelle als Dank an die Jungfrau Maria für erhörte Gebete und Bitten um die Geburt ihres Kindes errichten ließen. Besonders am Fest der Heiligen Petrus und Paulus (29. Juni) und an den Tagen des Kreuzes wurden hier Pilgerfahrten abgehalten. Die Prozessionen kamen vor allem aus Gratzen (wo es eine Kirche gibt, die den Hll. Peter und Paul geweiht ist…), aus Horní Stropnice und Rychnov (Reichenau), Valtéřov und Žumberk. Bis zu acht Prozessionen aus verschiedenen Orten kamen hierher, die Gastwirte stellten Bänke auf und boten Erfrischungen an. Wie es sich für einen Jahrmarkt gehört, gab es auch Süßigkeiten für Kinder. Nach der Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus diesem Gebiet geriet die Kapelle in Vergessenheit und verfiel nach und nach. Die Kapelle wurde in den Jahren 1999-2000 dank der Großzügigkeit von Spendern aus Deutschland und Österreich wiederaufgebaut. Es wurde von der Forstwirtschaft der Tschechischen Republik und Herrn Franz Opelka aus Benešov nad Černou repariert und von der Firma Renova von Milan Sedlák aus Kaplice ausgeführt. Sie wurde am 24. Juni 2000 umgewidmet. Die Kapelle wurde im Stil des südböhmischen Volksbarocks mit einem Giebel, der mit einem Volutenpaar verziert ist, und zwei Pilastern an den Seiten errichtet. Im Inneren befinden sich eine Pieta-Statue und ein schützendes Metallgitter.
VESCE (Dörfles) – osada je dnes místní částí Horní Stropnice, přičemž ještě po poválečném dosídlení spadala až do roku 1949 pod Žumberk. Jedná se o čistě rekreační oblast bez trvale žijících obyvatel. Katastrálním územím spadá pod nedaleké Meziluží, odkud sem z hlavní silnice Svébohy – Rychnov u Nových Hradů nevede ani pořádná asfaltová cesta. Málokdo by nyní soudil, že zde v letech 1954-55 probíhalo v dnes již neexistujícím č.p. 9 školní vyučování, a to v době přestavby školní budovy právě v sousedním Meziluží. Další nyní imaginární dům č.p. 4 patřil rodině Sommerových, která pečovala o kapli v „Hoře“ a opatrovala klíč od jejího interiéru. Daleko více než v Pěčíně jsou v obci patrné pozůstatky původních vierkantů v podobě rozsáhlých rozvalin, dost často s výrazným torzem obvodového zdiva. Zachovalý litinový křížek se nachází pod č.p. 6 mezi dvěma modříny na kamenném podstavci s letopočtem 1884. Ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích je dochovaný válečný plán nového vodovodu pro Dörfles. Tehdy ovšem nerealizovaný.
VESCE (Dörfles) – die Siedlung ist heute ein Ortsteil von Horní Stropnice, während sie nach der Nachkriegsbesiedlung noch bis 1949 zu Žumberk gehörte. Es ist ein reines Erholungsgebiet ohne ständige Einwohner. Sein Katastergebiet gehört zum nahegelegenen Meziluží, von wo aus es nicht einmal eine richtige Verbindungstraße von der Hauptstraße Svébohy – Rychnov bei Gratzen gibt. Kaum jemand würde heute ahnen, dass in den Jahren 1954-55 hier im heute nicht mehr existierenden Gebäude Nr. 9 Schulunterricht stattfand, als das Schulgebäude im benachbarten Meziluží umgebaut wurde. Ein weiteres, jetzt imaginäres Haus, Nr. 4, gehörte der Familie Sommer, die sich um die Kapelle im „Berg“ kümmerte und den Schlüssel zu ihrem Inneren behielt. Weit mehr als in Pěčín sind die Überreste der ursprünglichen Vierkanthöfe in Form von ausgedehnten Ruinen, oft mit einem bedeutenden Torso der Außenmauer, im Dorf sichtbar. Ein gut erhaltenes gusseisernes Kreuz befindet sich unter Nr. 6 zwischen zwei Lärchenbäumen auf einem Steinsockel mit der Jahreszahl 1884. Im Staatlichen Bezirksarchiv in České Budějovice ist ein Plan der neuen Wasserleitung für Dörfles erhalten. Damals wurde sie jedoch nicht realisiert.
MEZILUŽÍ (Guttenbrunn) – německý název je možné přeložit jako malá Dobrá Voda. Mezilužím se tato ves začala nazývat až v roce 1949, kdy došlo k administrativnímu spojení této malé Dobré Vody se sousední Veskou i Chlupatou Vsí a byl to tedy název pro všechna takto uměle propojená sídla. Na východním okraji obce, při zaniklé části poutní cesty směřující k poutnímu kostelu Panny Marie těšitelky na Dobrou Vodu najdeme mezi památnými Olbramovskými lipami torzo barokní síňové kaple. Byla postavena u pramene v době rozmachu barokních poutí, představovala jedno ze zastavení na české poutní cestě od Žumberku a Vesce. Pramen, který dříve nepochybně sloužil k občerstvení poutníků, zanikl při melioracích v 70. letech 20. století. Kaple po odsunu původních obyvatel chátrala, dílo zkázy dokonal pád jedné z lip. Poutní cesta byla zaorána.
MEZILUŽÍ (Guttenbrunn) – eine weitere winzig kleine Satelitensiedlung des zentralen Dorfes Horní Stropnice, deren deutscher Name mit „Klein Gutwasser“ übersetzt werden kann. Den Namen Meziluží erhielt das Dorf erst 1949, als das kleine Dobra Voda verwaltungstechnisch mit den benachbarten Veska und Chlupata Ves verbunden wurde, und war somit der Name für alle künstlich verbundenen Siedlungen. Der vorgeschlagene Name Mezilesí wurde dann von Trutmaň übernommen, wobei das ehemalige Dobra Voda als Meziluží übrigblieb. Am östlichen Ortsrand, auf dem erloschenen Teil des Wallfahrtsweges, der zur Wallfahrtskirche Maria Trost nach Dobrá Voda (Brünnl) führt, finden wir zwischen den monumentalen Olbramov-Linden den Torso einer barocken Saalkapelle. Sie wurde zur Zeit des Aufschwungs der Barockwallfahrten an der Quelle erbaut und war eine der Stationen auf dem böhmischen Pilgerweg von Žumberk und Vesec. Die Quelle, die zweifellos zur Erfrischung der Pilger diente, verschwand bei dem Bau der Entwesserunganlagen in den 1970er Jahren. Nach der Vertreibung der ursprünglichen Bewohner verfiel die Kapelle, und das Werk der Zerstörung wurde durch den Sturz einer der Linden vollendet. Der Pilgerweg wurde gepflügt.
CHLUPATÁ VES (Rauhenschlag) –Neobvyklé české pojmenování souvisí s polohou sídla podél toku Chlupatého potoka, kdysi Havraního a dnes oficiálně Bedřichovského. Dominantou v minulosti čistě německé obce je drobná barokní kaple z konce 18. století. Jedná se opět o typ stavby, se kterým jsme se již setkali v Kamenské hoře, ale k vidění je i v samotné Kamenné, v Božejově, Střeziměřicích a zejména ve Svébohách. Jedná se o hranolové štítové kaple charakteristické čtvercovým půdorysem, rozměrným interiérem ihned za vstupním průčelím, členěním pilastry, volutovým či vykrajovaným štítem nad průčelím a se zvonicemi s cibulovou střechou. Zdobnost těchto staveb dále vychází z barokní tradice i barokního ornamentu a jejich interiér je povětšinou vyplněn dřevěnými plastikami i dalšími votivními předměty a devociemi. Konkrétně kaple v Chlupaté Vsi uvnitř ukrývá plastiku sv. Linharta.
CHLUPATÁ VES (Rauhenschlag) – die letzte kleine Ortschaft, die zu Horní Stropnice gehört. Sie dient eher zur Erholung und für den Pilger ist sie die letzte Raststätte auf unserem Wanderweg nach Dobrá Voda, das sich am Nordhang des Kraví hora (953m) bereits in Sichtweite erhebt. Der ungewöhnliche tschechische Name bezieht sich auf die Lage der Siedlung am Chlupatý-Bach, früher Havraní, heute offiziell Bedřichovský-Bach. Die Dominante des ehemals rein deutschen Dorfes ist eine kleine Barockkapelle aus dem Ende des 18. Dieser Gebäudetypus ist uns bereits in Kamenská hora begegnet, er ist aber auch in Kamenná selbst, in Božejov, Střeziměřice und vor allem in Svébohy zu finden. Diese Kapelle auf einem quadratischen Grundriss hat einen Giebel, der aus einer prismatischen Verzierung besteht. Der Innenraum ist geräumig und liegt hinter der Eingangsfassade, die mit Pilastern und Voluten über der Fassade gegliedert ist. Das bauchige Dach ist nach oben in den Glockenturm verlängert. Die Verzierung dieser Gebäude basiert ebenfalls auf der barocken Tradition und der barocken Ornamentik, und ihre Innenräume sind meist mit Holzskulpturen und anderen Votiv- und Andachtsgegenständen ausgestattet. In der Kapelle von Chlupatá Ves befindet sich eine Skulptur des Heiligen Linhart.
DOBRÁ VODA (něm. Brünnl) – Buquyové založili poutní chrám Panny Marie Těšitelky (dříve Nanebevzetí Panny Marie) na Dobré Vodě v letech 1706-1715. Nedávno se tedy slavilo celých 300 let od vysvěcení kostela a zároveň i dokončení jeho soudobé rekonstrukce. Vzniku poutního místa předcházelo objevení zázračného pramene ve studánce na severním úbočí Kraví hory poblíž Hojné Vody, a to na konci 17. století. Tento pramen a v jeho okolí vzniklá osada byly nazvány Dobrou Vodou, německy Brünnl. Se založením samotného kostela souvisí zjevení, které měli synové sedláků z blízkého okolí. V prvním případě legenda hovoří o bratrech Hansi a Matějovi, kteří spatřili o svátku Tří králů v roce 1698 poutníky, mířící k božím mukám v místech nového pramene. V roce 1701 pak Matyáš Egidi dostal ve snu příkaz postavit kapličku v místě, kde nalezne vápenec a ten se mu podařilo objevit opět v blízkosti zázračného kamene. Kapličku postavil a k ní začali proudit davy poutníků. Místo posléze nepostačovalo jejich návalu, a tak se rozhodl hrabě Albert Karel Buquoy vystavět na jejím místě veliký kostel. Ke stavbě využil spousty milodarů i obětních peněz poutníků a podařilo se mu vytvořit barokní architektonický skvost, velice citlivě zasazený do krajiny Novohradských hor, který podtrhuje dominantu Kraví hory, prostředního ze tří výrazných vrcholů zdaleka viděných již z Budějovické či Třeboňské pánve. V interiéru pokračovala pracovní činnost i po vysvěcení, a tak byl v roce 1718 pozlacen hlavní oltář, v roce 1727 pořízeny varhany a o dva roky později došlo k výmalbě fresek. Z Dobré Vody se postupně stalo díky věhlasu zdejšího poutního místa malé městečko se svým vlastním znakem, s Buquoyskou rezidencí, lázněmi, farou, hřbitovem, školou, poštou a několika hostinci. Nikoli náhodou spisovatel Zikmund Winter nazval Dobrou Vodu jihočeskými Lurdy. Její sláva skončila zároveň s vysídlením původního německy mluvícího obyvatelstva a zmar dokonal zejména obrovský požár v roce 1949, při němž vzala za své většina domů po obou stranách silnice ve směru na Hojnou Vodu. Kostel jako zázrakem zůstal ušetřen a na rozdíl právě od sousední i starší Hojné Vody, kde soudruzi v roce 1963 již notně zchátralý kostel sv. Anny zbořili, ten dobrovodský pomalým i dost dobrodružným a nezodpovědným přístupem postupně od 50. let 20. století přeci jenom opravovali. K zásadní rekonstrukci potom došlo až na přelomu 80. a 90. let uplynulého století a její konec se kryje s počátkem působení patera Bonfilia Wagnera, navrátivšího se servity do novohradského kláštera z rakouského Innsbrucku. Dominantou dobrovodského chrámu je zlacený barokní oltář, jemuž vévodí obraz Panny Marie Těšitelky, jež je kopií z kostela ve Štýrském Hradci v Rakousku. Původní obraz byl značně poškozen bleskem v roce 1841 a nynější byl namalován v Českém Krumlově a slavnostně posvěcen již v následujícím roce 1842.
DOBRÁ VODA (deutsch: Brünnl) – Die Grafen Buquoy gründeten in den Jahren 1706 – 1715 die Wallfahrtskirche Unserer Maria Trost (früher Mariä Himmelfahrt) in Dobrá Voda. Vor kurzem feierte die Kirche ihr 300-jähriges Bestehen und die Fertigstellung ihres zeitgenössischen Umbaus. Der Gründung des Wallfahrtsortes ging die Entdeckung einer Wunderquelle in einem Brunnen am Nordhang des Kraví hora (Kuhberg) bei Hojná Voda Ende des 17. Jahrhunderts voraus. Diese Quelle und die Siedlung um sie herum wurden deutsch Brünnl, tschschisch Dobrá Voda genannt. Die Gründung der Kirche selbst steht im Zusammenhang mit einer Offenbarung, die die Bauernsöhne aus der Umgebung hatten. Im ersten Fall erzählt die Legende von den Brüdern Hans und Matheus, die am Dreikönigsfest 1698 Pilger auf dem Weg zum Ort der neuen Quelle für die Passion Gottes sahen. Im Jahr 1701 wurde Matthias Egidi im Traum befohlen, an der Stelle, an der er Kalkstein gefunden hatte, eine Kapelle zu errichten. Als er die Kapelle baute, begannen viele Pilger zu kommen. Schließlich reichte der Platz für die vielen Besucher nicht mehr aus, so dass Graf Albert Charles Buquoy beschloss, an dieser Stelle eine große Kirche zu bauen. Er verwendete das Geld aus den Almosen der Pilger für den Bau und es gelang ihm, ein barockes architektonisches Juwel zu schaffen, das sich sehr sensibel in die Landschaft des Gratzener Berglandes einfügt. Die prachtvolle Kirche wird durch das Panorama des Kuhberges hervorgehoben, dem mittleren der drei markanten Gipfel, die man von Budweis oder der Südböhmischen Teichplatte aussieht. Auch nach der Einweihung wurde im Inneren fleißig weitergearbeitet. Im Jahr 1718 wurde der Hauptaltar vergoldet, die Orgel angeschafft (1727) und Paar Jahre später die Fresken gemalt. Dank der Berühmtheit des hiesigen Wallfahrtsortes entwickelte sich Dobrá Voda allmählich zu einem kleinen Städtchen mit eigenem Wappen. Im Brünnl wuchs eine örtliche gräfliche Residenz und Heilbad, ein Pfarrhaus und Friedhof, eine Schule, ein Postamt und mehrere Gaststätten. Kein Wunder, dass der Schriftsteller Sigmund Winter Brünnl als das Lourdes von Südböhmen bezeichnete. Der Ruhm der Stadt endete mit der Vertreibung der deutschsprachigen Bevölkerung, und ihre Zerstörung wurde vor allem durch einen Großbrand im Jahr 1949 vervollständigt, dem die meisten Häuser auf beiden Seiten der Straße in Richtung Hojná Voda (Heilbrunn) zum Opfer fielen.
Wie durch ein Wunder blieb die Kirche verschont, und im Gegensatz zur benachbarten und älteren Kirche in Hojná Voda, wo die Kommunisten die baufällige St. Anna-Kirche 1963 abrissen, wurde die Kirche in Dobrá Voda ab den 1950er Jahren langsam und manchmal heimlich und unprofessionell repariert. Ein grundlegender Wandel vollzog sich erst an der Wende von den 1980er zu den 1990er Jahren, und die vollständige Renovierung der Kirche ist mit dem Beginn des Dienstes von Pater Bonfilius Wagner verbunden. Mit ihm kehrten die Serviten aus Innsbruck (Österreich) ins Kloster Gratzen zurück. Das Innere der Kirche wird von einem vergoldeten Barockaltar beherrscht, der von einem Gemälde der Muttergottes des Trostes dominiert wird, dass eine Kopie aus der Kirche in Graz (Österreich) ist. Das ursprüngliche Gemälde wurde 1841 durch einen Blitzschlag schwer beschädigt. Das jetzige Gemälde wurde in Krumau gemalt und im darauffolgenden Jahr, also 1842, eingeweiht.