Kláro, seznámila jste se letmo s Novohradskými horami. Jak na vás krajina zapůsobila?
Jsem nadšená. Je tady krásně. Je to přírodně velice zajímavý komplex a úžasné území. Navzdory tomu, že jsme poměrně vysoko, tak ta krajina je taková přívětivá, obytná. Když to srovnám s Brdy, kde s mužem žijeme v nižší nadmořské výšce – tam to působí podstatně drsněji. To byl asi i základní moment, proč vlastně to osídlení tady proběhlo a proč je v tomto prostoru původně tak husté.
Dobří urbanisté říkají, že město nejsou domy nebo veřejný prostor, ale lidé. Vy něco podobného říkáte o krajině. Co tahle krajina říká o společenstvích, která tu žijí?
Dějiny tohoto území a způsob osídlení jsou velmi zajímavé. Je to relativně mladé německé osídlení z 12. a 13. století. Pro mě je to vždy obrovsky překvapivé, jak se tehdejší lidé uměli v krajině zorientovat, jak ji uměli zabydlet, jak si s ní uměli poradit a vytvořit tady skutečně neopakovatelnou kulturní krajinu, architekturu, urbanismus. Pak samozřejmě přišly poryvy dějin. Po čtyřicátém pátém roce tady vzniká nová společnost a všechno začíná nanovo. Zase to chce nějaký čas, než se lidé zabydlí, než zapustí kořeny, než se s tou krajinou sžijí. Bude chvíli trvat, než krajinu pochopí a přečtou všechny stopy předchozích generací, pokud samozřejmě chtějí a mají o to zájem.
Takže z téhle krajiny cítíte, že je svým způsobem ve stádiu zrodu?
Určitě. Přišli noví lidé v různých vlnách a je evidentní, že se s prostředím sžívají, že jsou tu doma a v mnoha případech velmi úspěšně navazují na to, co tady bylo. Ale já tu stále cítím bolest a smutek – je to tady na každém rohu.
Jak vlastně rozvíjet specifickou krajinu Sudet? Vy to znáte třeba z okolí Plzeňska, kde jste se tomuhle tématu věnovala. Tady je ten příběh obdobný. Jaké jsou cesty? A teď se ptám s vědomím, že lidé už v krajině neumí bydlet s takovou přirozeností, jako když ta společnost nebyla technologicky natolik rozvinutá. Naši předci byli odkázáni na extenzivní působení v krajině. Ta krajina to vlastně potřebuje, je to ryze kulturní krajina.
Ano, lidé v minulosti byli s krajinou více srostlí a byli na ní skutečně existenčně závislí. Práce v té krajině byla těžká, ale měla svoje etapy – třeba v zimě lidé podstatně víc odpočívali, nakrmili zvířata a pak už třeba vyřezávali a tkali – prostě měli větší klid. Dnes lidé přichází do krajiny s jiným cílem. Nechodí s hráběmi a s motykou okopávat, ale chodí na výlety. Češi jsou nesmírně turistický národ, který rád chodí a objevuje. Ten cíl je úplně jiný a na to je potřeba reagovat. Taky je důležité si uvědomit, za čím lidé do krajiny chodí. Jsou to jednak přírodní hodnoty a potom jsou to kulturní zajímavosti. Obě složky spolu úzce souvisí. Tohle všechno je třeba vzít do úvahy a pokusit se tu krajinu přetransformovat. To ovšem předpokládá, že člověk se bude snažit krajinu poznat a pochopit všechny ty stopy, které tady zůstaly po našich předcích. Například nebyla taková chemizace v zemědělství, takže lidi potřebovali větší území na to, aby se uživili. My víme, že půdy potřebujeme podstatně méně. Myslím, že bychom si mohli dovolit ten luxus, část půdy vrátit přírodě – respektive přírodě blízkým formám hospodaření.
Specifikum Novohradských hor je, že se přes ně nepřevalila porevoluční vlna masového turismu, na rozdíl třeba od sousední Šumavy. Na to, že jde původně o silně kulturní krajinu, tak teď vlastně dost zarůstá, je výrazně zalesněná a relativně opuštěná. Nemůže být i v tom nějaká specifická příležitost s ohledem třeba na klimatické změny a na zádrž vody? Jestli v tom nelze hledat určitou vyšší odolnost krajiny. Kdybychom se ji pokusili udržet v relativně stabilizovaném stavu a zároveň našli správný klíč, jak o ni pečovat. Jestli v takovém stavu nemůže být přínosná i třeba v širším geografickém kontextu?
Zarůstání Sudet je skutečně obrovský fenomén. Jsou to horské oblasti, které vlastně vytváří takové ochranné „céčko“ před ostatními národy kolem. Původní obyvatelstvo bylo vyhnáno a zanikla celá spousta obcí, stovky obcí, možná i víc. A je otázka, jak přistoupit k tomuto fenoménu zarůstání, a to i z pohledu ochrany přírody. Právě v tomto prstenci kolem České republiky jsou vlastně téměř všechna chráněná území, velké národní parky a chráněné krajinné oblasti. Příroda je tu opravdu podstatně hodnotnější. Skutečná biodiverzita, kterou my vnímáme, je do velké míry výsledkem lidské činnosti. Kulturní krajina vznikla přírodě blízkým hospodařením, které naši předkové takové roky provozovali. Já osobně si myslím, že chráněné krajinné oblasti a národní parky by neměly být pouze a jenom územími, která chrání přírodu, ale měli bychom chránit i kulturní dědictví a snažit se rozumnou mírou o obnovu kulturní krajiny. Já bych šla ještě dál. Právě na těchto územích bychom měli prezentovat ekologické zemědělství a ukázat, jak lze bez chemie a bez nějakých tvrdých zásahů zemědělství provozovat. S tím samozřejmě souvisí i možná obnova některých sídel, což je ale velmi citlivá otázka. Vím, že je tu dlouhodobá politika státu už nedopustit v těchto chráněných územích obnovu zaniklých sídel, nicméně zemědělec by měl být se svými zvířaty a v blízkosti svých polností. Jakési zárodky už v těchto územích jsou. Právě klimatická změna nám ukazuje, že pokud má něco šanci přežít, tak to jsou ekologičtí zemědělci, protože tento způsob hospodaření vyrovnává výkyvy podstatně lépe. Já na takovém přírodě blízkém území žiju. Jsou tam zachovalé hydrologické pochody a systémy a klimatická změna tam zdaleka nemá tak škodlivý dopad, jako na půdách, které jsou utužené, odvodněné, kde jsou potoky zarovnané nebo zatrubněné.
Kdybyste měla na závěr shrnout, jak smysluplně rozvíjet tuhle krajinu, co by to bylo?
My teď hodně bojujeme o to, aby součástí územního plánování bylo i krajinné plánování. To je jedna z velkých výsad a možností obcí, které jsou takovými malými státy ve státě. Představu o krajině si můžou lidé v obcích realizovat docela po svém. Samozřejmě že jsou tam vlastnické vztahy, nicméně je celá řada prvků, které by v krajině být měly, bez ohledu na to, komu patří. V tomhle by měl obrovsky zabrat stát a říct, co je veřejným zájmem. Proč je krajina důležitá? Které prvky v krajině musí být? Lidé v obci mají možnost si říct, co je důležité a vnést to do územního plánu. A územní plán, když se schválí, tak je zákonný. Lidé mají možnost do toho vstupovat. Bohužel je minulý režim odnaučil vstupovat do věcí veřejných, takže se to teď znovu musíme učit. Když děláme krajinné plány my, tak s lidmi spolupracujeme, a když se to lidem správně podá a vysvětlí, tak je o to obrovský zájem.
(rozhovor vedl Ondřej Šebestík, 16. června 2025)
Klára Salzmann vystoupí se svým příspěvkem „Quo vadis, Novohradské hory“ na sympoziu Novohradské hory: krajina odolná i křehká, které se uskuteční 18. září 2025 na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích.
Více informací a přihlášení na akci: https://krajinanovohradska.cz/sympozium-2025/