Roztroušená osada v krajině, z níž dnes zbyl jediný dům a zrekonstruovaná kaple. Ve své době se zde nacházelo zhruba 15 domů, které doplnil ještě minimálně stejný počet domů z Nových Hutí. Obě tyto osady pak tvořily velmi zajímavou strukturu domů, ve kterých žili především lesní dělníci, a tedy tyto domy prakticky neměly okolo sebe pole ani obhospodařované louky. Dnes procházíme louky plné zarostlých remízů, mezi nimiž bloudíme, objevujeme průhledy a hledáme těch pár zbytků osídlení. A právě hledání cestiček skrz křoviska, objevování starých ovocných stromů, kopřiv značících původní obydlí, to jsou věci, které nás „baví“ a nutí se zamýšlet nad tím, jak tato krajina vypadala dříve. Každý si zde hledá své oblíbené zákoutí, kde zůstane pouze sám se sebou a svými myšlenkami.
První písemná zmínka z roku 1379
„Osada Luggau (Lukov – 776 m n. m. ) byla zpustlá a opuštěná až do roku 1456, kdy byla vrchností obnovena. Stála na stejnojmenném potoce, který se v Černém Údolí vlévá do říčky Černé (Švarcavy). V zápise z roku 1641 jsou uvedena jména sedmi obyvatel: Hanse Finkera, Andreáse Schreinera, Martina Aschenbrennera, dále Wolfa, který vystavěl skleněné hamry v Hutích, a hutního písaře Martina Rausche, Christofa Massera a Šimona Fridricha. Roku 1641 zde již žilo 13 rodin a posléze roku 1898 měla tato obec 15 domů a 79 obyvatel, většinou lesních dělníků. Po odsunu Němců byla tato lokalita zprvu osídlena reemigranty z Rumunska, ale brzo znovu opuštěna a konečně asanována. Dnes zůstala jen kaplička, která stávala na tehdejší návsi.“
Citace: Jan Toupalík – „Zaniklá lokalita Luggau (Lukov) na Novohradsku“
Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Čes. Budějovicích, roč. 23, č. 3, 1986
