Z Weitry přes Lauterbach a Hojnou Vodu
Weitra (čes. Vitoraz) – malebné historické město v Dolním Rakousku na řece Lužnici v blízkosti českých hranic. Partnerské město sousedních Nových Hradů (Gratzen).Je po něm pojmenována celá oblast Vitorazska, která byla v dávné minulosti součástí Českého království a jejíž část pak připadla tehdejšímu Československu po 1. světové válce a po rozpadu Rakousko – Uherské monarchie. Toto území bylo odpradávna kolonizováno slovanským i německým obyvatelstvem a tato činnost byla iniciována buď králem Přemyslem Otakarem II. nebo cisterciáky z kláštera v Zwettlu (Světlá). Město spolu s hradem bylo založeno na počátku 13. století Hadmarem II. Kuenringem a bez nadsázky se dá dnes nazvat renesanční perlou Waldviertlu. Tato Lesní čtvrť je historickým územím na severozápadě Dolního Rakouska. Dominantou města je právě renesanční zámek na místě někdejšího hradu, postavený v letech 1590 – 1606 za Wolfa Rumpfa z Wielrossu, jenž zemřel již rok po dostavbě. Jeho manželka Marie, rozená hraběnka Arco, se podruhé provdala za švábského hraběte Friedricha Fürstenberka, kterému město a zámek odkázala. Od této doby rod Fürstenberků vlastní zámek i panství ve Weitře. Zámek byl po několika požárech částečně přestavěn v barokním i rokokovém stylu. Za pozornost stojí jeho arkádové nádvoří, které je novodobě možno zakrýt obrovskými trychtýřovitými deštníky v případě nepříznivého počasí během konání kulturních či společenských akcí. Unikátní je i původní rokokové divadlo a vnitřní prostory vyplňuje i taneční sál či zámecká kaple. Kromě historických požárů potkal zámek neblahý osud i v souvislosti s 2. světovou válkou a zejména jejím koncem, kdy zde podobně jako na zámku v nedalekých Nových Hradech došlo k naprosté devastaci po působení Rudé armády… Nový impuls zámeckému dění pak dala Dolnorakouská zemská výstava v roce 1994 s podtitulem „Fürstenberkové, 800 let vlády a kultury ve střední Evropě“. Zámecké a pivovarské muzeum bylo v roce 2012 rozšířeno o stálou výstavu mapující nedalekou železnou oponu, rozdělující cca 40 let Evropu na dva protichůdné tábory. Ve Weitře se dodnes dochovala podstatná část opevnění s renesančně přestavěnou Světelskou (Zwettl) městskou bránou z roku 1526, která se stala symbolem města a je znázorněna i v jeho znaku. Na předměstí leží někdejší špitál s velice cenným raně gotickým kostelem Svatého ducha, v jehož interiéru se nalézají působivé středověké nástěnné malby. Původně románský farní kostel sv. Petra a Pavla z počátku 13. století byl jednolodní stavbou s východní věží. V 1. polovině 15. století došlo ke gotické přestavbě a rozšíření chrámu o presbytář a kapli sv. Barbory. Pozdně gotické trojlodí bylo pak záležitostí 3. čtvrtiny 15. století. K jižní straně věže je připojena příčná obdélná barokní kaple sv. Kříže z let 1760-61, která je pojmenována podle svého donátora Franze Josefa Keuffela z Ullbergu. Dominantou náměstí je v jeho středu mohutná budova radnice z konce 19. století. Novodobá stropní freska v sále zachycuje pověst o vzniku města. Jedná se o známé dělení růží Vítkovců. Mezi další památky a zajímavosti tohoto prostoru patří barokní sloup Nejsvětější Trojice z poloviny 18. století i středověký městský vodní rezervoár. Po obvodu náměstí se dochovalo několik domů s působivou sgrafitovou výzdobou, která nese srovnání s podobnými domy v jihočeských městech Prachatice, Jindřichův Hradec či Slavonice. Asi nejzajímavější výjev je na domě čp. 4, zachycující ve spodní části alegorii mužského věku od desetiletého po stoleté stáří, přičemž desetiletý je zpodobněn s kozlíkem a stoletý s husou a kostlivcem… Weitra se dá zcela jistě nazvat i městem piva. Je údajně nejstarším pivovarnickým městem Rakouska a zlatavý mok se zde vaří již od roku 1321. V době největšího rozkvětu pivovarnictví v polovině 17. století zde existovalo přes 30 pivovarů, a to nejen v hostincích, ale i v jednotlivých domácnostech. Ostatně jednou ze známých současných turistických atrakcí je i místí pivní stezka. Město ale v minulosti proslulo i svou textilní tradicí.
Weitra (Vitoraz) – eine malerische historische Stadt in Niederösterreich an der Lausitz nahe der tschechischen Grenze. Sie ist die Partnerstadt der benachbarten Stadt Nové Hrady (Gratzen). Es ist der Name der gesamten Region Vitoraz, die in der Vergangenheit Teil des tschechischen Königreichs war und nach dem Ersten Weltkrieg und der Auflösung der österreichisch-ungarischen Monarchie teilweise an die Tschechoslowakei überging. Dieses Gebiet wurde seit der Antike von slawischen und deutschen Bewohnern besiedelt, was entweder von König Přemysl Otakar II. oder von den Zisterziensern aus dem Kloster in Zwettl (Světlá) initiiert wurde. Die Stadt und die Burg wurden zu Beginn des 13. Jahrhunderts von Hadmar II. gegründet. Kuenring und kann heute ohne Übertreibung als die Renaissance-Perle des Waldviertels bezeichnet werden. Dieses Waldgebiet ist ein historisches Gebiet im Nordwesten Niederösterreichs. Die Dominante der Stadt ist das Renaissanceschloss an der Stelle der ehemaligen Burg, die zwischen 1590 und 1606 unter Wolf Rumpf von Wielross erbaut wurde, der nur ein Jahr nach der Fertigstellung starb. Seine Frau Marie, geborene Gräfin Arco, heiratete ein zweites Mal, und zwar den schwäbischen Grafen Friedrich Fürstenberg, dem sie die Stadt und das Schloss vermachte. Seither ist die Familie Fürstenberg im Besitz des Schlosses und des Gutes in Weitra. Nach mehreren Bränden wurde das Schloss teilweise im Barock- und Rokokostil wiederaufgebaut. Bemerkenswert ist der Arkadenhof, der bei kulturellen oder gesellschaftlichen Veranstaltungen bei schlechtem Wetter mit riesigen trichterförmigen Schirmen überdacht werden kann. Einzigartig ist auch das originale Rokokotheater, dessen Innenräume mit einem Ballsaal und einer Schlosskapelle ausgestattet sind. Neben historischen Bränden erlitt das Schloss auch ein unglückliches Schicksal im Zusammenhang mit dem Zweiten Weltkrieg und vor allem dessen Ende, als es, wie auch das Schloss im nahe gelegenen Nové Hrady, von der Roten Armee völlig verwüstet wurde… Einen neuen Impuls erhielt das Schlossgeschehen durch die Niederösterreichische Landesausstellung 1994 mit dem Untertitel „Fürstenbergs, 800 Jahre Staat und Kultur in Mitteleuropa“. Im Jahr 2012 wurde das Schloss- und Brauereimuseum um eine Dauerausstellung erweitert, die den nahe gelegenen Eisernen Vorhang zeigt, der Europa rund 40 Jahre lang in zwei gegnerische Lager teilte. In Weitra ist noch ein großer Teil der Festungsanlage erhalten, darunter das im Renaissancestil umgebaute Stadttor von 1526, das zum Wahrzeichen der Stadt wurde und auch im Stadtwappen abgebildet ist. Am Stadtrand liegt das ehemalige Spital mit der sehr wertvollen frühgotischen Heilig-Geist-Kirche, die in ihrem Inneren beeindruckende mittelalterliche Wandmalereien aufweist. Die ursprünglich romanische Pfarrkirche St. Peter und St. Paul aus dem frühen 13. Jahrhundert war ein einschiffiger Bau mit einem Ostturm. In der ersten Hälfte des 15. Jahrhunderts wurde die Kirche im gotischen Stil umgebaut und um ein Presbyterium und die St. Barbara-Kapelle erweitert. Das spätgotische Dreischiff war dann eine Angelegenheit des 3. Viertels des 15. Jahrhunderts. An der Südseite des Turms ist die querrechteckige barocke Heilig-Kreuz-Kapelle von 1760-61 angebaut, die nach ihrem Stifter Franz Josef Keuffel von Ullberg benannt ist. Der Platz wird von dem massiven Rathaus aus dem späten 19. Jahrhundert in seiner Mitte beherrscht. Ein modernes Deckenfresko im Saal stellt die Legende von der Gründung der Stadt dar. Es handelt sich um die berühmte Rosenabteilung der Familie Vitkov. Weitere Sehenswürdigkeiten sind die barocke Dreifaltigkeitssäule aus der Mitte des 18. Jahrhunderts und das mittelalterliche Wasserreservoir der Stadt. Rund um den Platz sind mehrere Häuser mit beeindruckenden Sgraffitoverzierungen erhalten, die mit ähnlichen Häusern in den südböhmischen Städten Prachatice, Jindřichův Hradec oder Slavonice verglichen werden können. Die wohl interessanteste Szene befindet sich am Haus Nr. 4, das im unteren Teil eine Allegorie des männlichen Alters von zehn bis hundert Jahren darstellt, wobei der Zehnjährige mit einer Ziege und der Hundertjährige mit einer Gans und einem Skelett abgebildet ist… Weitra kann sicherlich als die Stadt des Bieres bezeichnet werden. Sie soll die älteste Braustadt Österreichs sein, und seit 1321 wird hier das goldene Getränk gebraut. Auf dem Höhepunkt des Brauereiwesens in der Mitte des 17. Jahrhunderts gab es über 30 Brauereien, nicht nur in Gasthäusern, sondern auch in einzelnen Haushalten. Eine der bekanntesten touristischen Attraktionen ist der lokale Bierwanderweg. Die Stadt war in der Vergangenheit aber auch für ihre Textiltradition bekannt.
Wultschau – nejstarší osada obce Harbach, nacházející se na komunikaci spojující toto lázeňské místo s nedalekou Weitrou, pochází již z 11. století. První písemná zmínka o Wultschau je ale až z roku 1406. Od roku 1785 pak kupodivu spadá pod farnost Weitra a nepatří tedy stejně jako ostatní okolní katastrální osady k farnosti Harbach. Obyvatelstvo vždy tvořili převážně sedláci věnující se zemědělství. Nyní je zde i závod na zpracování plastů. Dominantou osady je kaple z roku 1748 s barokním oltářem a na dřevě malovaným obrazem z roku 1825. Za 1. světové války byl odtud zrekvírován zvon a v roce 1920 pak instalován nový, mariánský, který zde vydržel až do druhého děsivého celosvětového válečného konfliktu, kdy ho potkal stejný osud… O svatodušním pondělí 17. května 1948 byly do zvonice doplněny dva zbrusu nové zvony, které jsou zde dodnes. Momentálně kaple svítí novotou, její celková rekonstrukce proběhla v roce 2015, a to za značného přispění místních občanů, kteří pomohli nejen finančně, ale rovněž přiložili ruku k dílu. V interiéru byly opraveny lavice, venku pak zrenovována střecha i venkovní fasáda, opatřená poté i novým nátěrem. Je na ní i cedule připomínající místní oběti z obou světových válečných konfliktů 20. století.
Wultschau – die älteste Siedlung Harbachs, die an der Verbindungsstraße zwischen dem Kurort und dem nahe gelegenen Weitra liegt, stammt aus dem 11. Die erste schriftliche Erwähnung von Wultschau stammt jedoch aus dem Jahr 1406. Seit 1785 gehört es kurioserweise zur Pfarre Weitra und ist somit nicht wie die anderen umliegenden Orte Teil der Pfarre Harbach. Die Bevölkerung besteht seit jeher hauptsächlich aus Bauern, die in der Landwirtschaft tätig sind. Heute gibt es auch einen Kunststoffverarbeitungsbetrieb. Die Dominante der Siedlung ist die Kapelle von 1748 mit einem Barockaltar und einem Holzgemälde von 1825.
Während des Ersten Weltkriegs wurde die Glocke renoviert, und 1920 wurde eine neue Glocke, die Marienglocke, installiert, die bis zum zweiten schrecklichen Weltkrieg blieb, als sie das gleiche Schicksal ereilte… Am Pfingstmontag, dem 17. Mai 1948, wurden dem Glockenturm zwei brandneue Glocken hinzugefügt, die noch heute dort hängen. Derzeit erstrahlt die Kapelle in neuem Glanz, denn sie wurde 2015 komplett renoviert, und zwar unter maßgeblicher Beteiligung der Bürger, die nicht nur finanziell, sondern auch tatkräftig bei den Arbeiten halfen.
Im Inneren wurden die Kirchenbänke repariert, und außen wurden das Dach und die Außenfassade renoviert und mit einem neuen Anstrich versehen. Außerdem erinnert ein Schild an die lokalen Opfer der beiden Weltkriege des 20.
Lauterbach – místní část obce Harbach se rozkládá po obou stranách strmé komunikace na opačné straně hory Vysoká. Její název je odvozen od čistého, průzračného (lauter) potoka. V listinách je toto místo poprvé zmíněno až v roce 1346. Místní sedláci se roku 1596 účastnili neúspěšné revolty proti správci panství Weitra. Za pozornost zde stojí zahrada lidských práv i kaple z roku 1880. Zahrada lidských práv je tvořena celkem 12 zastaveními, která mají symbolizovat svobodu – rovnost – solidaritu, vzdělání a kulturu, názor – informaci a komunikaci, svobodu svědomí a náboženství, život ve svobodě, zákon, který chrání, svět práce, lidskou důstojnost, vlastnictví a sociální jistotu, demokracii, rekreaci a volný čas spolu s povinnostmi. Hlavní myšlenkou vzniku zahrady bylo přiblížení kodexu lidských práv jeho celistvosti a rozmanitosti a tato myšlenka je pak ohraničena roky 1918, 1948 a 2008. Právě v tom posledním zahrada vznikla, a to devadesát let od vzniku Rakouské republiky a šedesát let od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. „Mosty místo hranic“ – tato věta českého velvyslance v Rakousku Jiřího Gruši a zemského hejtmana Erwina Prölla byla mottem celého projektu. Kaple na vyvýšeném místě v blízkosti zahrady je prostou jednoduchou stavbou klasicistního stylu, realizovanou stavebním mistrem z Kremsu. Oltář uvnitř kaple byl proveden v barokním duchu s prvky klasicismu. Oltářní obraz zachycuje Svatou rodinu pod ochranou Ducha svatého. Josef z Nazaretu je ostatně patronem celé kaple spolu se sv. Florianem a Leonardem, jejichž plastiky se vyskytují po obou stranách oltáře. Tato kulturní památka se vždy těšila úctě, zájmu i péči místních obyvatel. Za 1. světové války byl zrekvírován zvon, přičemž k osazení nového došlo hned v roce 1919. Kaple byla postupně několikrát zásadně rekonstruována, a to v roce 1969, 1979 (součástí opravy bylo i pořízení nových svítidel a elektrického zvonku), v roce 1987 bylo instalováno nové osvětlení a o dva roky později obnovena vnější fasáda. Zajímavá nová vitrážová okna od výtvarnice Ursuly Correns byla instalována v roce 1999. Je na nich zachycena postava sv. Jana Křtitele, motiv Zvěstování Panně Marii, sv. František z Assisi a konečně i motiv Vzkříšení, zmrtvýchvstání Krista. Střecha a fasády byly opět opraveny v roce 2002. Poslední stavební úpravy pak proběhly v roce 2016.
Lauterbach – der Ortsteil von Harbach liegt auf beiden Seiten einer steilen Straße auf der gegenüberliegenden Seite des Hochgebirges. Sein Name leitet sich von dem klaren, klaren (Läuter-)Bach ab. Der Ort wurde erstmals 1346 urkundlich erwähnt. Im Jahr 1596 beteiligten sich die örtlichen Bauern an einem erfolglosen Aufstand gegen den Verwalter der Herrschaft Weitra. Bemerkenswert sind der Menschenrechtsgarten und die Kapelle aus dem Jahr 1880. Der Garten der Menschenrechte besteht aus insgesamt 12 Stationen, die Freiheit – Gleichheit – Solidarität, Bildung und Kultur, Meinung – Information und Kommunikation, Gewissens- und Religionsfreiheit, Leben in Freiheit, Recht, das schützt, Arbeitswelt, Menschenwürde, Eigentum und soziale Sicherheit, Demokratie, Erholung und Freizeit sowie Pflichten symbolisieren sollen. Der Hauptgedanke bei der Anlage des Gartens war, den Menschenrechtskodex in seiner Gesamtheit und Vielfalt näher zu bringen, und dieser Gedanke wird durch die Jahre 1918, 1948 und 2008 eingerahmt. In letzterem wurde der Garten gegründet, neunzig Jahre nach der Gründung der österreichischen Republik und sechzig Jahre nach der Verabschiedung der Allgemeinen Erklärung der Menschenrechte. „Brücken statt Grenzen“ – dieser Satz des tschechischen Botschafters in Österreich, Jiří Gruša, und des Landeshauptmanns Erwin Pröll war das Motto des gesamten Projekts. Die Kapelle auf einer Anhöhe in der Nähe des Gartens ist ein einfacher Bau im klassizistischen Stil, ausgeführt von einem Kremser Baumeister.
Der Altar im Inneren der Kapelle wurde im Barockstil mit Elementen des Klassizismus gestaltet. Das Altarbild stellt die Heilige Familie unter dem Schutz des Heiligen Geistes dar. Der heilige Josef von Nazareth ist der Schutzpatron der gesamten Kapelle, ebenso wie der heilige Florian und der heilige Leonardo, deren Skulpturen sich auf beiden Seiten des Altars befinden. Dieses Kulturdenkmal genießt seit jeher den Respekt, das Interesse und die Fürsorge der örtlichen Bevölkerung. Während des Ersten Weltkriegs wurde die Glocke restauriert, und 1919 wurde eine neue Glocke installiert.
Die Kapelle wurde nach und nach mehrmals renoviert: 1969, 1979 (im Zuge der Reparaturen wurden neue Beleuchtungskörper und eine elektrische Glocke angeschafft), 1987 wurde eine neue Beleuchtung installiert und zwei Jahre später wurde die Außenfassade restauriert. 1999 wurden interessante neue Glasfenster der Künstlerin Ursula Correns eingebaut. Sie zeigen die Figur des heiligen Johannes des Täufers, das Motiv der Verkündigung, den heiligen Franz von Assisi und schließlich das Motiv der Auferstehung, die Auferstehung Christi. Das Dach und die Fassade wurden 2002 erneut repariert. Die letzten baulichen Veränderungen wurden 2016 durchgeführt.