Konference

Pokud máte zájem shlédnout videa z konference na našem YouTube kanálu, zde najdete odkaz na playlist „Novohradské hory - jedinečná krajina“ se všemi příspěvky.

Pořadatelé konference – Krajina Novohradska z.s.
Partneři konference: Město Nové Hrady, MAS Sdružení Růže, Jihočeský kraj

Novohradské hory jsou svébytným fenoménem jihočeské krajiny. Ve stínu dominantní Šumavy se už přes třicet posledních let stále jaksi osvobozují z pout svých moderních dějin. Jako by se vzpamatovávaly z dlouhé nemoci, jen pomaličku a stydlivě odhalují širší veřejnosti svůj zapomenutý půvab. O co méně populární jsou, o to více přitahují ty, kdo už děním osudu pod jejich tuniku nahlédli. Z drsné, ale vždy spravedlivé přírody, která vše za poválečné půlstoletí do značné míry pohltila, vystupují jako plamínky naděje fragmenty starých časů, stopy života, který tu kdysi vládl a který propojil tuto zemi s člověkem. Duch krajiny. Svou zapomenutou, ale všem srozumitelnou řečí nám vypráví, co bylo. Ale co bude dál? Jak naložit s takovým dědictvím, jak uchopit krajinu, aby v ní dál vládl stejný mír a aby i po další generace dávala, co už jiné kraje neumí? Jak ji udržet v harmonii s její životní linkou? Otázek je spousta v mnoha lidských rovinách. Pokud se člověk chce do Novohradských hor vrátit, musí najít odpovědi.

Novohradské hory představují rovněž oblast se zachovalou horskou a podhorskou přírodou s cennými ekosystémy. Jsou krajinou jedinečnou jak z kulturně-historického, tak z přírodního hlediska. A zároveň jednou z mála takto hodnotných oblastí bez vyšší ochrany. V roce 2000 zde byl zřízen Přírodní park a následně v roce 2004 vyhlášena Ptačí oblast soustavy Natura 2000.  Existující záměr vyhlásit CHKO Novohradské hory byl v témže roce vyškrtnut z programového prohlášení vlády s tím, že bude vyhlášena později. Na toto „později“ zatím nedošlo a chybí veřejná debata, zda je krajina Novohradských hor před živelnou zástavbou a objevujícími se necitlivými developerskými záměry dostatečně chráněna, či zda existuje potřeba a možnosti k její vyšší ochraně. Vyhlášení CHKO přitom není jedinou možností, situaci lze řešit i zkvalitněním územního plánování a dalšími koncepčními cestami.

S vědomím, že pro ochranu takto hodnotného území, ať už její legislativní podoba bude jakákoli, je třeba získat podporu vedení obcí a místních i obyvatel, rozhodli jsme zaměřit se na lepší informovanost veřejnosti a zejména pracovníků státní správy o přírodních i kulturních hodnotách oblasti Novohradských hor a možných nástrojích jejich ochrany.
Právě proto vznikla konference Novohradské hory – jedinečná krajina, která nastartovala proces diskuze, odhalování otázek a cizelování odpovědí.

Konferenci zahájil a moderoval Ivan Rynda, vedoucí Katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

Ve svém úvodu zmínil, že je to první jemu známá konference, která je pořádána spolky a městem a omluvil Daniela Šnejda z Národního památkového ústavu, který se nemohl zúčastnit.

Slovo předal Josefu Kroutvorovi, básníku, esejistovi a spisovateli, který v úvodním slovu promluvil o pohnuté historii Novohradska (zejména 20. století), které bychom měli chápat jako „pietní oblast, kde bychom se měli chovat zdrženlivě“. Zmínil také význam rodiny Buquoy pro Novohradsko i prvního průvodce Novohradskými horami od Jaroslava Dostála z roku 1937. Řekl, že lidé se chovají k přírodě tak, jak jim to společnost dovolí. Svůj příspěvek uzavřel poselstvím: „Važme si Novohradských hor jako daru přírody a lidské činnosti.“

První přednáškový blok Dědictví našich předků zahájil Vladimír Hokr s tématem Kulturně historický vývoj oblasti Novohradska.

Vladimír Hokr je rodákem z Nových Hradů, historikem a 16 let také starostou města.
Provedl nás historií regionu, vyzdvihl význam lázeňství pro region a význam Boquoyů, kteří se snad s výjimkou první generace, která byla poněkud rozmařilejší, chovali jako dobří hospodáři a velmi významně tak přispěli k rozvoji regionu. Důležité jsou i církevní památky – klášter v Nových Hradech a kostel v Dobré Vodě, který dříve do kraje přiváděl každoročně desetitisíce poutníků. Velmi významné bylo i vybudování železnice. Tradiční sklářská výroba byla ukončena v roce 1910 v poslední sklárně v Jiříkově údolí. 20. století pak přineslo dějinné turbulence a zásadní přesuny obyvatelstva – nejdříve odsun Čechů, po válce pak odsun Němců. Vladimír Hokr připomněl ale i dobrovolné odchody po roce 1946 z vesnic, kde nebyla elektřina do Nových Hradů. Došlo k přetržení kontinuity a ke změně fungování v krajině. Další změnou byl pak rok 1989 a vstup do Schengenu v roce 2007. Dotkl se i kontroverzního tématu, proč se tolik bráníme osídlení v původních osadách, pokud bude přiměřené.

Úvodní blok konference pokračoval příspěvkem Michaely Vlčkové z Teologické fakulty Jihočeské univerzity a členky spolku Krajina Novohradska na téma Duchovní krajina.

Michaela Vlčková představila významné církevní stavby Novohradska a především poutní kostely postavené v 18.stol. – Kostel Panny Marie Dobré rady v Pohoří a kostel Panny Marie Těšitelky v Dobré Vodě. Novohradsko se stalo poutní krajinou, protkanou cestami s alejemi stromů a drobnými sakrálními památkami podél nich. Ročně se konalo až 400 procesí na Dobrou Vodu. Významnými poutními místy byl ale i Sv. Kámen nebo Svatá Trojice u Trhových Svinů. Přiblížila fenomén barokní pouti, kdy je na posvátném místě vybudována sakrální stavba, ale i celá okolní krajina je vnímána jako posvěcená. Koncept duchovní krajiny znamená přiznání hodnoty, která přesahuje její hospodářský i turistický význam. Po odchodu lidí řada sakrálních staveb zanikla, ale krajina je stále krajinou poutní a to ji dává mimořádný rozměr, který bychom měli zachovat i pro budoucnost.

Michal Jarolímek z Destinace Novohradsko-Doudlebsko se ve svém příspěvku Železná opona a její vliv na vývoj krajiny věnoval převážně destinaci Novohradsko-Doudlebsko a její turistické nabídce.

Železná byla vybudována v letech 1952-53 a představovala nejen pás země, kam byl všem bez povolenky vstup zakázán, ale celý soubor opatření k ochraně hranic, a především zamezení možnosti jejich překročení do tehdy západních zemí. To mělo samozřejmě významný vliv na životy lidí tady a na krajinu samotnou, kterou činnost nebo nečinnost lidí spoluvytváří. Došlo k omezení pohybu osob, zrušení přeshraničních kontaktů a postupnému vylidňování a zániku osad v hraničním pásu a jeho blízkosti. Jediná hospodářská činnost, která zde probíhala, bylo lesní hospodářství.

Na závěr svého vystoupení prezentoval srovnání turistické kapacity destinace Novohradska-Doudlebska s ostatními regiony Jižních Čech. S 2.633 lůžky je na posledním místě a nadměrný turismus v současnosti novohradské krajině nehrozí. Profil turisty vytváříme i naší nabídkou a na tom je třeba trvale pracovat.

Po kávové přestávce následoval přednáškový blok Přírodní hodnoty Novohradských hor. Úvodní přednášku k tomu tématu přednesl Petr Lepší z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Představil specifika zdejšího podnebí utvářená srážkovým stínem Šumavy a fénovým vlivem Alp, jejichž působením je zde vegetace ve vyšších polohách než jinde. Typickou vegetací jsou zde lesy – především bučiny, jedliny, olšiny, smrčiny a rašelinné bory, dále rašeliniště a vrchoviště, rašelinné brusnicové bory a rašelinné smrčiny.
Z květeny pak představil významné horské druhy a alpské migranty, které zastupuje řeřišnice trojlistá, dřípatka horská, kýchavice bílá a podbělice alpská.
K zajímavým zástupcům zvířeny patří myšivka horská, datlík tříprstý, modrásek stříbroskvrnný, lesklice severní a horská , střevlík Ménétriesův, vlk obecný a rys ostrovid.

Bohatství vody byl název přednášky Roberta Ouředníka z Bivalvia s.r.o.
Bohatství vody Novohradska nespočívá ve vodě ukázané, ale vodě naznačené, tedy zejména v prameništích, potůčkách, potocích a říčkách. Řeky jsou tady jen dvě – Stropnice a Malše.

Na řadě toků byly vybudovány v 18. stol. klauzury k plavení dřeva.
Přednášející upozornil na to, co se nám dlouhodobě nedaří: Poškození pramenišť technikou nebo dobytkem na pastvě, meliorace, budování umělých koryt pro spádové potoky. Škody páchají také nedostatečné čističky a potřeba je rovněž odstranit překážky na tocích řek.
Připomněl zástupce zdejší zvířeny vázané na vodu – zmiji, užovku, lesklice, skokany, blatnice, čolky, raka říčního a zejména perlorodku říční, která je absolutním unikátem. Její kritéria na čistotu vody jsou 10x přísnější než kritéria pro člověka.

Blok přednášek zakončil Pavel Šamonil z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví tématem Přirozené lesy Novohradských hor. Vývoj lesů od borových, přes smrkové ke směsi buk-jedle-smrk se přesunul od požárové dynamiky k vývratové a bio dynamice (např. kůrovec).

Jedinečným fenoménem regionu je Žofínský prales, nejstarší v Evropě, založený v roce 1838 Jiřím Františkem Augustem Buquoyem. V dnešní době se tady vyskytuje 850 druhů hub a nejstarší stromy dosahují věku téměř 500 let (smrk 485, buk 476, jedle 474)
Žofínský prales je dnes součástí globálního výzkumu lesů.

Více o Žofínském pralese a výzkumech, které zde probíhají se pak mohli dozvědět účastníci exkurze následující den.

Konference pokračovala diskusním blokem na téma Život v Novohradských horách.

Jako první vystoupila Dita Měkotová se spolkem Živé Hodonice.
Místní obyvatelé se snaží obnovit zaniklou osadu a vytvořit tady udržitelné bydlení s energetickou soběstačností. Představeny byly místní akce i projekty, ale i nekonečný boj s úřady. Obec spolupracuje rovněž se sousední obcí Desky.
Dnešní životní styl, kdy se stává obvyklejší práce na dálku a využívání lokálních zdrojů pro projekt hovoří.

Následoval příspěvek Ericha Altmanna z rakouského spolku Bucherser Heimat Verein. K Buchers, tedy Pohoří na Šumavě ho váže rodina, jeho rodiče tady žili do roku 1945.
Provedl nás podrobně historií Buchers (název odvozen od místního rozsáhlého bukového lesa) od první zmínky z roku 1524 až po zřícení věže kostela 30.5.1999. Největšího rozmachu dosáhlo městečko v roce 1862, kdy fungovaly sklárny a městečko mělo 1.900 obyvatel. Název Pohoří na Šumavě nese od roku 1923. Jeho osud ve 20. století byl podobný mnoha další obcím za železnou oponou.

Od roku 2005 začal Erich Altmann pořádat přeshraniční akce, byl obnoven pomník z 1. sv. války a započala renovace kostela. V roce 2009 byl pak založen spolek, který dnes pořádá 10-14 akcí ročně a od roku 2016 funguje také kostelní kavárna.

Následoval blok, ve kterém promluvili podnikatelé ze zdejšího kraje.

Robert Blíženec působí v krajině Novohradských hor již od roku 1993. Na počátku se podílel na opravách Tereziina údolí, ale veřejnosti je asi nejvíce známo jeho působení na Pasekách, kde vybudoval soustavu cest s využitím místního kamene, v letech 2000-2005 založil aleje a od roku 2019 vysazuje i aleje ze starých odrůd jabloní. Na svých pozemcích obnovil také dva rybníky a na svět pomohl 4 tůním. Inspirací pro jeho působení v krajině mu byli, jak sám říká, Jiří Jan Buquoy, Arnošt Emanuel Sylva Taruga a František Ferdinand d’Este.

Karol Lesný žije v Novohradských horách 8 let a 6 let zde hospodaří. Zabývá se pěstováním bylinek, ale má k dispozici pouze jeden hektar půdy, proto své aktivity doplňuje sběrem produktů z místních luk a lesů. Největší výzvou je pro něho najít pracovníky, v současnosti jsou mu velkou pomocí Ukrajinky. Hospodaří bio a medituje při práci, která musí proběhnout každý den a za každého počasí.

Na závěr připomněl knihu Jakuba Demla Zapomeňte světlo a řekl: „Dnes se ten vztah ke krajině patří . To je to zapomenuté světlo, které se vrací a to mě těší“.

Dalším vystupujícím byl kovář Daniel Černý, který přišel do Novohradských hor, k nimž již jako dítě vzhlížel, z Třeboně. Věnuje se kovářské práci, ale i historii řemesla a zabývá se například hledáním vodních hamrů.

Po obědě pak následoval přednáškový blok Vize připravenosti, možné nástroje ochrany (koncepce a praxe).

Blok uvedla přednáška Petra Veličky z firmy M and P Architekti, kde představil několik zdařilých projektů, zejména Klášter Kostelní Vydří, Brownfield Třebíč a Oslavice. Připomněl, že krajina se stává kulturní, až po spojení se s člověkem.

Následně přítomným Věra Třísková, vedoucí oddělení územního plánování Krajského úřadu Jihočeského kraje představila Možnosti územního plánování – roli krajského úřadu, starostů a místních skupin ve stejnojmenné přednášce. Ubezpečila, že v územním plánování lze ochránit krajinu, a to i díky obecním plánům. A představila nám práci svého úřadu jako divadelní kus s názvem Územní studie krajiny Jihočeského kraje, kdy scénář píše Krajský úřad JK, ale hlavní role hrají obce. Novohradských hor se pak týkají dvě oblasti – krajinná oblast Novohradská horská a podhorská. Úspěch nám přinese čas na projekt a víra v jeho realizaci.

Přednáškový blok zakončil Jaroslav Brzák, ředitel MAS Haná tématem Praxe a síla komunikace. Seznámil účastníky s projekty Místní akční skupiny Haná. Vyzdvihl význam komunikace mezi „bublinami“, prezentoval kompetence, které by měl zvládat starosta, podtrhl význam neformálních setkání i odborných exkurzí.

Po kávové přestávce následovala panelová diskuse vedená Ladislavem Miko, poradcem ministryně ŽP ČR na téma Budoucnost Novohradských hor.

Panelisté byli:

• Jiří Bureš, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, ředitel regionálního pracoviště Jižní Čechy
• Vladimír Hokr, starosta Nové Hrady
• Jiří Guth, Ministerstvo životního prostředí
• Ivan Rynda, vedoucí Katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy

Diskutovány byly možné změny, které přinese dálnice Linz-Praha a dále možnost vytvoření CHKO – přínosy a problémy, přijatelnost pro místní obyvatele, eventualita bilaterální biosférické rezervace. Z publika zazněly výhrady k chování lovecké lobby zejména v oblasti Pohoří a zákazu vstupu do lesa.

Závěr konference patřil Václavu Cílkovi, který rovněž varoval před problémy, jež by mohla přinést dálnice Praha- Linz, jako výstavba skladů a průmyslových zón. Možnou ochranou by mohla být stavební uzávěra extravilánu. Václav Cílek upozornil i na hospodářské a politické problémy, kterým bude muset čelit v blízké budoucnosti ČR. Doporučil také nezastavovat půdu využitelnou pro zahrádky a zvážit možnost zvýhodnění místních proti nemístním (ceny za pronájem půdy apod.) Limitovat lze i novou výstavbu v obcích, v oblasti Waldviertelu je např. možné v obci postavit jen dva nové domy ročně. Vzhledem ke klimatickým změnám lze počítat s nárůstem veder až o 100%. Tím vznikne tlak na zemědělskou půdu s vláhou a je možné, že by se pastviny v budoucnu mohly změnit na bramborová nebo obilná pole.
Existence vody může v budoucnu rozhodovat i o sídle firem, jak uvedl. Na závěr shrnul konferenci jako dobrou a vyzdvihl věcnost příspěvků a podtrhl i to, že „nevládky“ jsou součástí stabilizace regionu.

Po závěrečném představení pořadatele konference – spolku Krajina Novohradska z.s. měli účastníci i veřejnost možnost účastnit se doprovodného programu konference: Vernisáže výstavy Nebeské Novohradky s autorem velkoformátových leteckých fotografií Jiřím Jirouškem a dále koncertu Roberta Křesťana a Druhé Trávy, který se konal na zámecké louce.

Následující den byla pro účastníky konference připravena exkurze do Žofínského pralesa s lektory Pavlem Šamonilem (z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví) a Petrem Lepším (z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR).

Text: Petr Socha, Alena Koukalová, Michaela Vlčková